Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 910/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. , byl obviněný S. E. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle , odst. 2 písm. a) tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle tr. zák., a byl odsouzen podle tr. zákona za použití tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle tr. zák. byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Trestné činy spáchal tím, že 1. dne 14. 11. 2001 kolem 12.10 hodin převážel na trase P.?T.e v automobilu zn. Škoda Octavia SPZ AKZ 53-11, které řídila přítelkyně obviněného K. H., 488,2 g omamné látky – heroin s obsahem 27,26 g čistého hydrochloridu heroinu, kdy tato látka je uvedena v příloze č. 3 k , o návykových látkách. 2. Dne 14. 11. 2001, kdy byl obviněný zadržen policejním orgánem UOOZ PČR, měl u sebe cestovní pas J. č. 001127205 vystavený na jméno C. N., do kterého byla vlepena fotografie obviněného, a následnou provedenou kriminalistickou expertízou bylo zjištěno, že v tomto cestovním pase byla neoprávněně provedena výměna fotografie držitele pasu, dále byl obviněnému zajištěn mezinárodní řidičský průkaz č. 1073228 na jméno E. I., ve kterém byla fotografie obviněného a provedenou expertízou bylo prokázáno, že se jedná o padělek. 3. Obviněný se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozhodnutím Referátu cizinecké policie ČR ve V. ze dne 23. 3. 1998, sp. zn. PSV-287/HVN-01-98, vysloven zákaz pobytu na území České republiky do 25. 3. 1998 a dále mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. , trest vyhoštění, a to na dobu 5 let; obviněný byl dne 14. 11. 2001 zadržen na území České republiky policejním orgánem. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 10. června 2002, sp. zn. , tak, že podle , e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o ochranném opatření a za splnění podmínek tr. řádu rozhodl znovu tak, že podle tr. zákona za použití tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 6 let a podle tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2002, sp. zn. , napadl obviněný S. E. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm namítl nesprávnost právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., protože podle jeho názoru skutkové okolnosti zjištěné provedeným dokazováním nemohou odůvodnit závěr soudů o tom, že by se trestného jednání dopustil ve větším rozsahu. Uvedl, že při posuzování, zda byl trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchán ve větším rozsahu, měly soudy vycházet pouze z množství čisté drogy, která byla obsažena v zadržené omamné látce, a nikoliv z celkového množství zajištěné omamné látky. Dovolatel také vytkl soudům obou stupňů, že nebylo prokazováno, k čemu byla zadržená omamná látka určena. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný S. E. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci lze zvažovat hmotně právní posouzení.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání obviněného a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, zjistil, že rozhodnutí napadené dovoláním a řízení mu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Obviněný v dovolání, stejně jako v odvolání, brojil proti rozhodnutím soudů obou stupňů tím, že jeho jednání s ohledem na množství čistého hydrochloridu heroinu obsaženého v zadržené omamné látce heroinu, mělo být posuzováno jen podle § 187 odst. 1 tr. zák. a nikoli podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého rozhodnutí s souladu se zákonem vyložil, že při právní kvalifikaci jednání obviněného nelze vycházet pouze z množství čisté drogy, která byla obsažena v zajištěném balíčku s omamnou látkou – heroinem, ale z celkového množství zadrženého heroinu včetně příměsí, protože takto je heroin dále distribuován k jeho spotřebitelům. Množství zadržené omamné látky naplňuje znak uvedený v § 187 odst. 2 písm a) tr. zák. ,,spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,‘‘ neboť uvedené množství omamné látky 488, 2 g při zmíněné koncentraci čistého hydrochloridu heroinu 27, 26 g je způsobilé ohrozit na zdraví nebo životě větší počet osob. Neobstojí ani námitka obviněného, že nebylo prokazováno, k čemu byla omamná látka určena. Pro naplnění znaku přechovávání ve smyslu § 187 tr. zák. totiž postačí po formální stránce jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní látky, prekursoru nebo jedu bez povolení pro jiného. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, neboť jen opakuje námitky obviněného uplatňované již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v souladu se zákonem správně vypořádaly.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného S. E. podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2002, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek