Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2184/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 22. 10. 1999, č.j. – 27, přivolil k výpovědi ze společného nájmu bytu č. 36, sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, v VIII. podlaží domu č. or. 1 na ulici O. v Č. T. (dále jen \"předmětný byt\" nebo \"byt\"), kterou dal žalobce oběma žalovaným z důvodů podřazených ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. Rozhodl, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci, oba žalované zavázal vyklidit předmětný byt po skončení nájemního poměru do patnácti dnů od zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání podanému 2. žalovanou, která se domáhala změny výroku o vyklizovací povinnosti tak, aby tato povinnost byla vázána na zajištění náhradního bytu, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 3. 2000, č.j. – 50, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích ve věci samé, změnil výrok o náhradě nákladů prvostupňového řízení co do výše přisouzené částky a zavázal oba žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala 2. žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení , a v němž uplatnila dovolací důvod podle Odvolacímu soudu vytkla, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu s dobrými mravy a se \"Základníu lidských práv a svobod\", v níž je uvedeno, že každý má právo na bydlení, neboť jí s dětmi bylo toto právo odepřeno, ač se do této situace dostala ne vlastním zaviněním. Vyjádřila názor, že jsou u ní dány \"důvody zvláštního zřetele pro přidělení náhradního bytu, případně náhradního ubytování\", a navrhla, aby Nejvyšší soud \"v Praze\" rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 3. 2000, Nejvyšší soud proto dovolání 2. žalované projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen \"\").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění zákonné podmínky řízení (advokátního zastoupení dovolatelky podle a 2 ), má formální i obsahové znaky uvedené v a uplatňuje se jím způsobilý dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání, neboť napadené rozhodnutí lze přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů toliko z podnětu dovolání, které je (objektivně i subjektivně) přípustné. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou stanoveny v , a

Vady řízení uvedené formou taxativního výčtu v , které činí přípustným dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v ), a k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), dovoláním namítány nebyly a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. V daném sporu byl ale odvolacím soudem změněn pouze výrok o nákladech řízení, zatímco výroky ve věci samé byly – jak již bylo na jiném místě tohoto rozhodnutí uvedeno – potvrzeny. Ustanovení proto přípustnost dovolání proti nim nezakládá.

Podle je dovolání přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil. Rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 1999, č.j. – 27, potvrzený napadeným rozsudkem, však byl prvním rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci, takže přípustnost dovolání nemůže mít oporu ani v tomto procesním ustanovení.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu; podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V dané věci ale odvolací soud výrokem potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a dovolatelka (2. žalovaná) návrh na její vyslovení před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinila. Zbývá dodat, že obecné poučení o opravných prostředcích, obsažené v závěrečné části písemného vyhotovení napadeného usnesení, přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže.

Výše uvedené závěry s sebou přinášejí konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného a Nejvyšší soud je proto – aniž ve věci nařídil jednání ( věta prvá ) – odmítl podle ustanovení věty první a

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a věty prvé (per analogiam) a o skutečnost, že žalobci, který by měl proti dovolatelce, nesoucí procesní zavinění na tom, že dovolání bylo odmítnuto, právo na jejich náhradu, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2002

JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.

předsedkyně senátu