Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1205/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců: A) J. N., B) J. N. a C) O. N., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) Č. p., s. p., zastoupené advokátkou, a 2) Č. T., a. s., o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobců B) a C) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2000, č. j. -90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci A) a B) a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. prosince 1999, č. j. -67, zamítl žalobu, aby soud určil, „že JUDr. J. N., byl v době smrti vlastníkem části pozemku parcelní číslo 112/1 a části pozemku parcelní číslo 112/2, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území P., pro prvého žalovaného na listu vlastnictví číslo 5428, které jsou obě oddělené geometrickým plánem č. 2573-448/98 potvrzeným Katastrálním úřadem v P. pod číslem 1100/98 a v tomto plánu označené jako parcela číslo 112/8 o výměře 870 m2 a parcela č. 112/9 o výměře 822 m2“ a dále „vlastníkem části pozemku parcelní číslo 1592/10 zapsaného v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území P. pro druhého žalovaného na listu vlastnictví číslo 5299, která je oddělena geometrickým plánem č. 2573-448/98 potvrzeným Katastrálním úřadem v P. pod číslem 1100/98 a v tomto plánu označena jako parcela číslo 1592/15 o výměře 192 m2“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobců JUDr. J. N. dne 26. března 1971 uzavřel s Čs. státem – Ředitelstvím pošt a telekomunikací v Českých Budějovicích kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, a to domu č. p. 82 v K. ulici v P. se stavební parcelou č. 293 a pozemkem parc. č. 109/6 – zahrada za kupní cenu 67 632,- Kč. Podle čl. VII smlouvy bylo zapotřebí schválení smlouvy ústředním ředitelstvím spojů v P. Sporné pozemky byly původně označeny jako stavební parcela č. 293 a parc. č. 109/6 – zahrada. Žalobkyně A) dědictví po zemřelém JUDr. J. N. výslovně odmítla a dědictví po něm nabyli žalobci B) a C). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že věcnou legitimaci ve sporu mají žalobci B) a C) a oba žalovaní a že je vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení z 30. 6. 1999, č. j. -46, jímž byl zrušen dřívější rozsudek soudu prvního stupně z 25. 2. 1999, č. j. -32, že oba žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, který je „dán rozporem mezi jejich přesvědčením o vlastnictví pozemků a stavem podle výpisu z katastru nemovitostí“. Zaujal právní názor, že k převodu vlastnictví kupní smlouvou z 26. 3. 1971 nebylo podle ObčZ ve znění před novelou provedenou zapotřebí registrace státním notářstvím, neboť šlo o převod do tehdejšího socialistického společenského vlastnictví.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobců B) a C) rozsudkem ze dne 21. dubna 2000, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobcům B) a C) potvrdil s tím, že ve vztahu k žalobkyni A) zůstává nedotčen, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně a dovolání nepřipustil s poukazem na usnesení Ústavního soudu z 22. 6. 1999, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci B) a C) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle nich zásadní význam po právní stránce v otázce registrace státním notářstvím a souhlasu ONV jako podmínek při nabývání nemovitostí ze soukromého vlastnictví občanů do socialistického vlastnictví za účinnosti před novelou provedenou Podle žalobců se ustanovení ObčZ ve znění před novelou provedenou vztahovalo na všechny převody věcí v soukromém vlastnictví bez ohledu na to, zda šlo o převod na stát nebo na jiné subjekty, tedy nebylo rozhodné, kdo byl nabyvatelem. Z uvedeného paragrafu ani z jiného ustanovení nebo jiného obecně závazného právního předpisu nevyplývalo, že by se podmínka registrace smlouvy státním notářstvím a souhlas okresního národního výboru na převod zemědělského pozemku do socialistického společenského vlastnictví nevztahovaly. Jestliže tyto podmínky nebyly splněny, nestal se převod uvedenou kupní smlouvou účinným. V této souvislosti poukázali na důvodovou zprávu k Pokud odvolací soud přisvědčil tomu, že přímo ze slovního znění nevyplývalo, že se podmínka registrace smlouvy nevyžaduje při nabývání nemovitostí do státního vlastnictví, nemohl systematickým a historickým výkladem dospět k opačnému závěru. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) se zcela ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, které považuje za věcně správné.

Žalovaný 2) setrval na právním názoru, že podle § 134 odst. 2 ObčZ, platného v době uzavření smlouvy, bylo třeba registrace smlouvy státním notářstvím jen u smluv, podle nichž se nabývalo vlastnictví nemovitostí do osobního vlastnictví. V daném případě došlo k převodu nemovitostí na Československý stát – Ředitelství pošt a telekomunikací v Českých Budějovicích, právního předchůdce žalovaných. Poukázal na úzkou vazbu na tehdy platný hospodářský zákoník, který rovněž nestanovil povinnost registrovat smlouvu státním notářstvím v případě nabývaní věcí do státního vlastnictví.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud řízení trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení).

Dovolatelelé nenamítali, že v řízení došlo k vadám uvedených v , a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Přípustnost dovolání podle tedy není dána.

Dovolání v této věci proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může tak být přípustné jen podle , když předpoklady přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, uvedené v anebo v nebyly naplněny.

Podle je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod C 23, svazek 1, dovodil, že „o rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, nýbrž rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů“. Obdobný právní názor zaujal v rozhodnutí publikovaném v tomtéž Souboru pod C 71. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

V projednávané věci nejde o rozhodnutí zásadního právního významu.

Předpoklady účinnosti smlouvy o převodu vlastnictví k zemědělskému pozemku do socialistického vlastnictví uzavřené před 1. 4. 1983, tj. spornými právními otázkami v této věci, se zabýval Nejvyšší soud již v rozsudku z 23. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněném v Souboru pod C 961, svazek 13, podle kterého „1. ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví nebylo ani před 1. 4. 1983 třeba registrace státním notářstvím“ a „2. ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví, uzavřené před 1. 4. 1983, nebylo po uvedeném datu již třeba souhlasu ONV“. S odkazem na odůvodnění tohoto rozhodnutí, lze právní větu ad. 2. vyjádřit jinými slovy tak, že i v případě, že by ve smyslu ObčZ ve znění před novelou provedenou byl souhlas ONV podle ObčZ ve stejném znění předpokladem účinnosti převodní smlouvy, po této novelizaci smlouva, k níž do té doby souhlas ONV udělen nebyl (a nic jiného její účinnosti nebránilo), nabyla bez dalšího účinnosti dnem 1. dubna 1983.

Je tedy zřejmé, že právní stránku této věci řeší judikatura Nejvyššího soudu a že napadené rozhodnutí není s touto judikaturou v rozporu. Rozhodnutí odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní právní význam. Nezbylo tedy, než dovolání podle a odmítnout, protože v dané věci není přípustné.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházejí z neúspěšnosti žalobců a z toho, že úspěšné žalované 1) náklady vznikly a úspěšné žalované 2) nevznikly ( , , a ). Podle odst. 10 části dvanácté, hlavy I, odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Výše nákladů, které jsou povinni žalobci nahradit žalované 1), vyplývá z , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif). Náklady představují odměnu za sepsání vyjádření k dovolání, která činí 750,- Kč, neboť hodnota sporu nebyla ve vyjádření k dovolání uvedena a je tak zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi, a dále paušální náhradu hotových výloh advokáta ve výši 75,- Kč podle advokátního tarifu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná 1) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. listopadu 2002

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu