Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 41/2021-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 1 524 Kč z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky za přepravu bez platné jízdenky při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) - žalovaný.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný dne 4. 2. 2020 použila ke své přepravě dopravní prostředek provozovaný žalobkyní (tramvaj č. 3), přičemž se však nemohl přepravcem pověřené osobě prokázat platným jízdním dokladem a doložit tím, že uhradil předepsané tarifní jízdné. Žalovanému tím vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a dále i přirážku za přepravu bez platné jízdenky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný je s úhradou tohoto peněžitého plnění v prodlení a je tak kromě uvedené částky povinen žalobkyni uhradit i zákonný úrok z prodlení.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ustanovení § 37 odst. 4 , 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb. , o silniční dopravě v platném znění a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
soudní poplatek ve výši 400 Kč,
2 x 100 Kč jako paušální náhradu výdajů podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , příslušející za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby.
Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu nebo exekuce (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).