Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1365/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se svým návrhem ze dne 12. listopadu 1998 domáhal určení neplatnosti odstoupení od nájemní smlouvy ze strany žalovaného ze dne 18. září 1998. Žalobce v žalobě popírá důvody zmíněného odstoupení od nájemní smlouvy, stejně tak jako zpochybňuje, že tento úkon byl žalobci náležitě doručen. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 11. října 2001, č. j. –197, tuto žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně se v tomto případě nejprve zabýval tím, zda jsou ve věci naplněny předpoklady žaloby na určení ve smyslu ustanovení , přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Odkázal přitom i na publikovanou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky. Připomněl současně, že pokud žalobce koncipoval žalobu jako návrh na určení neplatnosti odstoupení od nájemní smlouvy (tedy určení existence právní skutečnosti), nebylo možno žalobě vyhovět, protože žalobce se měl správně domáhat toho, že nájemní vztah mezi ním a žalovaným trvá. Nad rámec toho pak dovodil absolutní neplatnost nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 10. června 1994.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. března 2002, č. j. -215, s odkazem na ustanovení (dále jen \"\") rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí nejprve zvažoval, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení Zde mimo jiné vyslovil, že v posuzované věci odvolací soud neshledal důvod, proč by měl být měněn závěr o tom, že žalobce má naléhavý právní zájem na tomto určení. Podle tohoto soudu ani žaloba na určení, že trvá nájemní vztah mezi účastníky, by jejich současné vztahy neřešila, protože žalobce předmět nájmu neužívá, když jej předal žalovanému.

Poté se odvolací soud podrobně zabýval otázkou platnosti příslušné nájemní smlouvy se závěrem, že o platnou smlouvu nešlo, takže od ní ani nebylo možno odstoupit.

Rozsudek Krajského soudu v Plzni nabyl právní moci dne 29. dubna 2002.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v pondělí dne 1. července 2002 včasné dovolání. Přípustnost tohoto dovolání odvozuje z ustanovení ( ), když tvrdí, že dovoláním napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Při formulaci dovolacích důvodů má zato, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( o. s. ř). Toto pochybení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že i v případě, kdy se nájemní smlouva řídí příslušnými ustanoveními a předmětem nájmu je budova jako celek, ve které se mimo jiné nacházejí nebytové prostory určené k provozování obchodu a služeb, vyžaduje se k platnosti takovéto nájemní smlouvy předchozí souhlas příslušného orgánu obce podle Nesouhlasí též s názorem odvolacího soudu, že v případech, kdy pronajímatelem nebytových prostor je obec, jež je zároveň příslušná k udělení souhlasu podle , musí v takovém případě obec v rámci výkonu tzv. přenesené působnosti zahájit správní řízení a udělit písemně souhlas podle citovaného zákona, a to postupem podle příslušných ustanovení . To přesto, že účastníkem takového správního řízení je samotná obec, jakožto účastník soukromoprávního vztahu.

Konečně má dovolatel zato, že řízení je též stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř), protože v řízení před odvolacím soudem byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení. Dovolatel proto navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalované město se k podanému dovolání podrobně vyjádřilo podáním ze dne 14. srpna 2002, v němž navrhlo zamítnutí tohoto dovolání.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Dovolání vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení a b) Dovolává se pak případu přípustnosti dovolání podle Poté se dovolací soud zabýval právě otázkou přípustnosti dovolání v této věci, avšak se závěrem, že dovolání žalobce není přípustné.

Podle odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

S ohledem na zjištění obsahu spisu je třeba dovodit, že v této věci není přípustnost dovolání založena ustanovením a b) , když napadeným rozsudkem nebyl rozsudek soudu prvního stupně změněn, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a posléze zrušený rozsudek téhož soudu, kterým by bývalo bylo rozhodnuto jinak, než potvrzeným rozsudkem soudu prvního stupně (i v případě předchozích a následně zrušených rozsudků soudu prvního stupně vydaných v této věci, byla totiž žaloba na požadované určení zamítnuta).

Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání v označené věci by mohla být založena jedině v případě, pokud by dovolací soud v této věci skutečně dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ( ). Tak tomu však v posuzované věci není.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Tyto předpoklady naplněny nejsou.

Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že ve věci nejsou splněny předpoklady žaloby na určení podle ustanovení Tyto závěry je pak třeba posoudit jako přiléhavé a okolnostmi souzeného případu odůvodněné. Nadto jsou plně konformní se závěry již dlouhodobě ustálené judikatury, pokud se touto problematikou zabývá, podle níž jestliže právní otázka - platnost konkrétního právního úkonu, o níž má být rozhodnuto na základě žaloby na určení, má povahu \"pouze\" otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti takového konkrétního právního úkonu, pokud je možno přímo žalovat na určení existence, resp. neexistence samotného práva. V daném případě je odůvodněný závěr obsažený v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, že na místě bylo určení, že nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným městem doposud trvá (tuto okolnost není způsobilé ovlivnit ani zjištění, zda žalobce předmět tvrzeného nájemního vztahu užívá či nikoliv, resp. zda předmět nájmu již odevzdal žalovanému).

Ač úvahy odvolacího soudu týkající se aplikace ustanovení nejsou zcela zřetelné, případně přiléhavé, skutečností zůstává, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo takto odvolacím soudem potvrzeno podle ustanovení jako věcně správné. Přitom právě správná úvaha soudu prvního stupně o naplnění předpokladů ustanovení je pro posouzení této věci určující.

Za tohoto stavu je proto třeba z věcného hlediska považovat i potvrzující rozhodnutí soudu druhého stupně za správné, a to i přesto, že bylo založeno na jiných právních úvahách (srovnej též ). Nelze proto v označené věci dovodit, že by dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni naplňoval zákonný předpoklad obsažený v ustanovení , totiž, že by se v daném případě jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Proto ani z tohoto důvodu proti němu není dána přípustnost dovolání.

Protože tedy v případě dovolání žalobce nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle věta prvá ve spojení s , a nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí z pohledu v dovolání uplatněných dovolacích důvodů. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , a za situace, kdy dovolání dovolatele bylo odmítnuto, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu