Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 746/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. D., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. V., zastoupenému , advokátem, o zaplacení částky 8 040 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2002 č. j. - 33, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. února 2002 č. j. -33 potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. prosince 2000 č. j. - 10, jímž soud prvního stupně odmítl odpor žalovaného podaný dne 5. prosince 2000 proti platebnímu rozkazu vydanému dne 21. ledna 1999 č. j. - 5 jako opožděný. Dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že žalovaný podal odpor až po uplynutí 15 denní lhůty, která skončila dnem 25. února 1999, neboť žalovaný neprokázal své tvrzení, že v době doručování platebního rozkazu dne 10. února 1999 pobýval na své chatě a zásilku místo něho převzala jiná osoba. Rozhodující shledal skutečnost, že svědkyně S. Ř., která doručovala písemnost, vypověděla, že žalovanému, kterého osobně od vidění zná, doručila do vlastních rukou předmětnou zásilku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z (ve znění před novelou provedenou ), neboť se domnívá, že mu v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Namítá, že odvolací soud nezjistil řádně skutkový stav věci a dospěl k nesprávnému závěru, že platební rozkaz mu byl řádně doručen dne 10. února 1999. Soudu vytýká, že za situace, kdy proti sobě stojí výpověď svědka O. K. o pobytu žalovaného na chatě, které soud jako účelné neuvěřil, a výpověď doručovatelky S. Ř. o řádném doručení zásilky, nedoplnil, dokazování znaleckým posudkem, jímž by byla posouzena pravost podpisu na doručence. Teprve na základě znaleckého posudku mohl soud totiž učinit závěr, zda byl platební rozkaz žalovanému doručen náhradním způsobem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odložil vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. - 3 ze dne 29. března 2000.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 . - dále jen „ “).

Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem podle a splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc bez nařízení jednání ( , věta první ) a po přezkoumání věci ve smyslu dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu je třeba rozumět takový postup soudu, který účastníku řízení odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu přiznává O vadu, která je z hlediska významná, jde přitom jen tehdy, jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy). Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem odvolacím nebo před soudem prvního stupně. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup, který odpovídá Postupem, kterým byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, je třeba rozumět takový postup, v jehož důsledku účastníku nebylo umožněno buď účastnit se jednání ( , , a násl. ) nebo realizovat procesní práva, jež mu pro ten který úsek přiznává. Ve smyslu již ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 1996 sp. zn. , a ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení“ ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Má-li být naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle , musí ze strany nalézacího soudu dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním následkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem. V dané věci žalovaný nenamítá, že by soudy obou stupňů, popřípadě některý z nich, porušily konkrétní ustanovení , v jehož důsledku by mu byla odňata možnost jednat před soudem a z obsahu spisu se taková vada nepodává. Jestliže postup soudů obou stupňů byl v souladu s , nelze zde uvažovat o odnětí možnosti jednat před soudem podle

V dané věci tedy není naplněn žalovaným tvrzený důvod přípustnosti dovolání podle a z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí trpělo některou z dalších vad, vyjmenovaných v , k nimiž je soud povinen přihlížet, ačkoli nebyly v dovolání vytýkány.

Tvrzením, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a neprovedl důkaz znaleckým posudkem, i když nutnost provedení tohoto důkazu z okolností provedeného dokazování vyplývala, a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce řádného doručení platebního rozkazu, uplatnil dovolatel dovolací důvody podle , c), d) Z pohledu těchto dovolacích důvodů se dovolací soud může zabývat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu připouští kromě případů uvedených v též za podmínek stanovených v a Přípustnost dovolání podle nepřichází v projednávané věci v úvahu, protože napadený výrok usnesení nelze podřadit usnesením, které jsou tu jako ta, proti nimž je dovolání přípustné, vyjmenována. V dané věci pak nejde ani o případ založení přípustnosti dovolání podle a 2 , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž nelze přípustnost dovolání dovodit z žádného ustanovení . Dovolací soud proto podle za použití dovolání jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o , a , věty první a , neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. listopadu 2002

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu