Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1657/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V probíhajícím občanském soudním řízení o žalobě žalobce S. M. o ochranu osobnosti, podané u soudu 22. 4. 1996, vydal Krajský soud v Ostravě usnesení ze 14. 11. 1996, č. j. -29, jímž bylo řízení v této právní věci přerušeno podle ustanovení , a to proto, že bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze 7. 6. 1994, č. j. -101, bylo zahájeno řízení „o změnu omezení způsobilosti k právním úkonům, případně o zbavení způsobilosti k právním úkonům žalobce“, v návaznosti na předchozí rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze 16. 9. 1987, č. j. -42 (jímž byl žalobce omezen k právním úkonům tak, že není schopen samostatně uzavírat pracovní smlouvy a není schopen vykonávat v rozsudku vymezená zaměstnání).

O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 14. 11. 1996, č. j. -29, o přerušení řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením z 31. 1. 1997, sp. zn. , jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť měl za to, že přerušení řízení o ochranu osobnosti pro souvislost s řízením, v němž má být řešena otázka způsobilosti k právním úkonům na straně žalobce, který žalobu o ochranu osobnosti podal sám bez zastoupení jinou osobou, odpovídá ustanovení . Toto ustanovení zakotvuje možnost přerušit řízení, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v přerušovaném řízení.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 28. 2. 1997 a dovolání bylo jím podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 3. 1997, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel podal své dovolání (jak bylo uvedeno v jeho doplňujícím vyjádření sepsaném advokátkou) z důvodu odepření ochrany ze strany soudu, když totiž soud nenařídil o jeho žalobě o ochranu osobnosti jednání a nepředvolal účastníky řízení k jednání u soudu. V tomto postupu soudu v řízení spatřoval dovolatel porušení ustanovení , ale také d i Evropské úmluvy o lidských právech, zejména pokud jde o právo na spravedlivý soudní proces.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1. 1. 2001), jako tomu bylo i v tomto případě, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (zejména podle – ve znění před novelizací ).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, bylo nutno posoudit podle ustanovení (ve znění před novelizací ), které ve svém prvním odstavci pod písm. a/ až f/ stanovilo jmenovitě, proti kterým usnesením odvolacího soudu bylo přípustné dovolání. V tomto výčtu usnesení není uvedena přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení. Naopak v ustanovení (v již citovaném znění) bylo zakotveno, že neplatí přípustnost dovolání ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.

Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání dovolatele je v daném případě podáno proti usnesení odvolacího soudu ohledně něhož nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení (ve znění před novelizací ).

Nebylo proto možné posoudit dovolání dovolatele jako dovolání přípustné.

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení a (v již citovaném znění) jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 6. listopadu 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.

předseda senátu