Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 58/2002

58/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. listopadu 2002 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. V., proti výroku o trestu pravomocného trestního příkazu samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. , a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. V.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu. Zrušují se též všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 21. 5. 2002, byl obviněný S. V. uznán vinným, že od prosince 2000 do 17. 5. 2001, kdy mu bylo sděleno obvinění, v Č. T., okres Ú. n. O., jako otec nezletilých dětí V.- L., a L., na které je povinen dle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, čj. -22, ze dne 26. 1. 1995 přispívat výživným v celkové částce 1 180,- Kč měsíčně vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky dětí, tuto svoji povinnost úmyslně neplnil, výživné vůbec neplatil, a tak zůstal dlužen celkem 7 080,- Kč k rukám matky dětí E. V., bytem Č. T., L. č.177. Spáchal tím trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody na pět měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti výroku o trestu tohoto trestního příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. V. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení tr. ř. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal mimo jiné na to, že výrokem o trestu v napadeném trestním příkazu byl porušen zákon v ustanovení tr. ř., ve znění jeho novely dle , podle něhož lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku, ale jen s podmíněným odkladem jeho výkonu. Podle tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku, ale účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají až doručením trestního příkazu obviněnému. V daném případě byl trestní příkaz doručen až 11. května 2002.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu napadeného trestního příkazu byl ve vytýkaném směru porušen zákon v neprospěch obviněného S. V., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz v napadené části zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.

Trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl vyhotoven a datován dnem 28. 6. 2001, tedy ještě přede dnem 1. 1. 2002, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu, provedená V době vyhotovení trestního příkazu bylo podle tr. ř., účinného do 31. 12. 2001, možné uložit trestním příkazem trest odnětí svobody do 1 roku, a to i nepodmíněný. V této době – 28. 6. 2001 tedy samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí nepochybil, když obviněnému S. V. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců.

Tento trestní příkaz byl obviněnému S. V. doručen až 11. 5. 2002, tedy za účinnosti novely trestního řádu, provedené Podle novelizovaného znění ustanovení tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Se zřetelem na ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., podle něhož trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, avšak účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají až doručením trestního příkazu obviněnému, neměl samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí po 1. 1. 2002 doručovat zmíněný trestní příkaz obviněnému S. V., chtěl-li mu ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody, nýbrž měl k projednání této trestní věci nařídit hlavní líčení. Nepodmíněný trest odnětí svobody s poukazem na ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., účinného od 1. 1. 2002, mohl uložit pouze rozsudkem.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že napadeným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. V. (byl mu uložen trestním příkazem nepodmíněný trest odnětí svobody, ač zákon neumožňuje), jak v souladu s ustanovením § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil Nejvyšší soud.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. proti napadenému výroku o trestu byla stížnost pro porušení zákona přípustná pro zřejmý rozpor s účelem trestu, neboť trestním příkazem nelze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.

Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu vadný trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, přičemž nemohl z následujících důvodů zrušit pouze výrok o trestu. Podle § 314g odst. 2 tr. ř. byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší v celém rozsahu, přičemž není rozhodné, proti kterému z více výroků trestního příkazu byl odpor podán. V rozporu s tímto ustanovením by bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud by v napadeném trestním příkazu zrušil pouze výrok o trestu a výrok o vině by zůstal pravomocný, neboť v případě podání odporu proti následnému soudem prvního stupně doplněnému výroku trestního příkazu o trestu by tímto odporem měl být zrušen i výrok trestního příkazu o vině, který však zůstal pravomocný.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud.

Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch - § 273 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal