Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 317/2020
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 970,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 970,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 970,40 Kč od 12. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 970,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 970,40 Kč od 12. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení 1 970,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 970,40 Kč od 12. 12. 2018 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnil tvrzením, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatku ve výši 970,40 Kč vrátit v jednorázové splátce nejpozději do 11. 12. 2018. Žalovaný úvěr vyčerpal, ale celý jej řádně nevrátil, ačkoliv byl upomínán. Následně byla pohledávka za žalovaným z tohoto titulu smluvně postoupena na žalobce, a proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení celé jistiny úvěru a celého poplatku. Nadto po žalovaném požaduje také výše uvedené úroky z prodlení za nedodržení termínu splatnosti závazků žalovaného.
2. K výzvě soudu žalobce doplnil, že při uzavírání smlouvy o úvěru s pomocí elektronické komunikace na dálku byla totožnost žalovaného ověřena uvedením jeho jména, příjmení, data narození, rodného čísla a adresy a čísla průkazu totožnosti. Podpis na smlouvě pak byl nahrazen unikátním sms kódem zaslaným na žadatelem uvedené telefonní číslo.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
5. Dne 14. 11. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žadatelem uzavřena smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žadateli úvěr ve výši 1 000 Kč Smluvní strany se dohodly na bezúročném úvěru, avšak s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru bude činit 970,40 Kč a bude splatný spolu s jistinou úvěru. Jako žadatel o úvěr byl jménem, příjmením a adresou uveden žalovaný, číslo telefonu nebylo ve smlouvě o úvěru uvedeno. Ze zprávy příslušné banky dále vyplynulo, že uvedená částka odpovídající jistině úvěru byla vyplacena na účet, který žalovanému nepatří, a dle zprávy banky finanční prostředky odpovídající jistině úvěru vybrala také osoba odlišná od žalovaného.
6. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, smlouva o úvěru vyžaduje písemnou formu.
7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
8. Žaloba není důvodná.
9. Žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že úvěrová smlouva byla uzavřena s žalovaným a že žalovaný úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., v platném znění. Způsob uzavření dotčené úvěrové smlouvy neumožňuje jednoznačnou určení, že jednající osobou byl skutečně žalovaný, a s ohledem na další zjištěné skutečnosti, chybějící telefonní číslo, uvedení cizího čísla účtu, výběr finančních prostředků osobou odlišnou od žalovaného, soud dospěl k závěru, že uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo v daném případě prokázáno. Proto žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný proti tomu, kdo úspěšný nebyl. Z procesního hlediska byl v této věci plně úspěšný žalovaný, avšak jemu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.