Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E745C89BCF2DC76AC1257A4E0068A1A2.html
HTML · 12.34 KB
No categories available
30 Cdo 1934/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolací řízení se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Olomouci usnesením v záhlaví označeným pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil řízení o žalobcově podání označeném jako „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2002, č.j. 29 Ca 431/99 -97, jímž bylo zastaveno řízení o žalobcově žalobě proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.1999, č.j. 30/19517/KO/99, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí Městského úřadu v H. ze dne 23.7.1999, č.j. 657/99/soc/18/92/Hra, jímž byla od 1.6.1999 zvýšena opakovaná dávka sociální péče na 2.842,- Kč měsíčně, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, s odůvodněním, že žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení podle části páté, hlavy druhé o.s.ř. ani po řádném poučení a výzvě (§ 250d odst. 3 o.s.ř. ). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že Krajský soud v Brně nerozhodoval ve věci jako soud prvního stupně, nýbrž jako soud jednoinstanční ve správním soudnictví, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, přičemž nejde o výjimku rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění; nebyla tudíž splněna podmínka řízení (§ 103 , § 104 odst. 1 o.s.ř. ). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání, v němž požaduje, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně nepříslušný soud ve správním soudnictví. Předmětem řízení je v daném případě přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 1 a § 247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250j odst. 4 o.s.ř. , podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.
Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v § 250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.
V daném případě žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.
Protože podle § 103 o.s.ř. , použitelném podle § 243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250j odst. 4 ).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu