Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1614/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jany Hráchové ve věci F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) České republice - Okresnímu úřadu Hradec Králové se sídlem v Hradci Králové, ČSA 408, 2) městu H. a 3) P. f. České republiky, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. února 2001, č. j. -89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. února 2001, č. j. -89, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) ze dne 21. ledna 2000, č. j. -74, ve znění opravného usnesení ze dne 10. března 2000, č. j. -76, ve výroku, kterým byl zamítnut „návrh, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem p. p. č. 717 a st. p. č. 727 v obci H., k. ú. P.“, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že vlastníkem pozemků č. 711/2 a č. 716/3 původního pozemkového katastru v daném katastrálním území byl F. S. Kupní smlouvou ze 16. 4. 1969 je prodal Československému státu - Místnímu národnímu výboru v P. ve výměrách, které měly v době před oddělením částí pod č. 717 a č. 727, k němuž došlo v roce 1966. Jmenovaný zemřel 25. 7. 1969 a dědicem ustanovil žalobce. Ke dni své smrti pozemky č. 717 a č. 727 již nevlastnil a žalobce je jako dědic nemohl získat. K tvrzení, že kupující nezaplatil kupní cenu soud konstatoval, že tento nedostatek podle účinného do 30. 6. 1969 zakládal právo od smlouvy odstoupit, přičemž nebylo prokázáno, ani tvrzeno, že by to F. S. učinil.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním a právním závěrem soudu prvního stupně a navíc s podrobným odkazem na právní úpravu zápisů o vlastnictví nemovitostí v pozemkové knize, pozdější evidenci nemovitostí, na postupy při vedení jednotné evidenci půdy včetně označování pozemků a jejich výměr v aplikaci na daný případ uzavřel, že F. S. prodal kupujícímu i pozemky, ke kterým se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva. Odvolání žalobce projednal podle účinného do novely provedené , což v odůvodnění svého rozsudku konstatoval.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o účinného po novele provedené Uvádí, že si je vědom přechodných ustanovení s tím, že pro dovolání v daném případě přichází v úvahu postup podle účinného do zmíněné novely, ale právo, jehož se domáhá a jež je porušováno, má takový stupeň významu, že je oprávněn odkazovat na shora uvedené zákonné ustanovení. Namítá, že odvolací soud neaplikoval účinného do zmíněné novely, a tím žalobce zbavil práva domáhat se jím tvrzeného práva. Jde o pochybení soudu, když v daném případě jeho rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Soudy totiž pochybily v právním hodnocení věci. Pokud z pozemků č. 711/2 a č. 716/3 byly v roce 1966 odděleny pozemky č. 717 a č. 727, nemohly být pozemky č. 711/2 a č. 716/3 v roce 1969 prodány státu ve výměrách podle stavu před oddělením. Soudy dále pochybily, když nevzaly v úvahu, že žalobce ke sporným pozemkům vlastnické právo vydržel, neboť je v dobré víře užíval od doby, kdy mu byly přiznány v dědickém řízení, to je od roku 1970. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 , kterým se mění , dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení ( , ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné jen za podmínek uvedených v , a a 2 .

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takovou vadu žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyla zjištěna. Přípustnost dovolání nelze v daném případě opřít ani o ustanovení a b) .

Dovolání není přípustné ani podle , neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Protože žalobce vyslovení přípustnosti dovolání za podmínek shora uvedených nenavrhl, není přípustnost dovolání dána ani podle .

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovaným žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu