Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 258/2020-15
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní titul Miroslavou Kramnou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 15 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. ; Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. ; Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 100 Kč od 3. 7. 2019 do 14. 8. 2020 a částku 3 270 Kč, se zamítá.
III. ; Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. ; Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku v částce 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. ; Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 8. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. ; Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 100 Kč od 3. 7. 2019 do 14. 8. 2020 a částku 3 270 Kč, se zamítá. III. ; Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. ; Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku v částce 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 7. 9. 2020 a doplněnou podáním ze dne 30. 10. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 15 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 600 Kč od 3. 7. 2019 do zaplacení, dále pak smluvní pokuty ve výši 3 270 Kč, tj. pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit do 2. 7. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Na svůj dluh žalovaná uhradila částku 3 500 Kč, kterou žalobkyně umořila účelně vynaložené náklady písemné upomínky) a část byla odečtena ze smluvního poplatku z prodlení. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též úroky z prodlení dle nař. vl. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (dle čl. 2 smlouvy) zaslané dne 9. 7. 2019, 16. 7. 2019, 23. 7. 2019, 1. 8. 2019 a 16. 8. 2019. Ke dni podání návrhu činila celková výše dluhu žalované, kterou žalobkyně požaduje, ve výši 12 600 Kč a smluvní pokutu 3 270 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 10. 8. 2020 žalovaná nereagovala a dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 23. 3. 2021 se bez omluvy nedostavila. K jednání se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupkyně, která svou neúčast u jednání rovněž neomluvila a na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, včetně předložení listin k důkazu, nereagovala. Soud proto podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z žalobkyní předložených listinných důkazů.
3. Soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a to:
-) smlouvou o zápůjčce, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne datum,
-) Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně s účinností od 24. 5. 2018, dle tvrzení žalobkyně s podpisem žalované ze dne 15. 2. 2019,
-) výpisem z účtu žalobkyně ze dne 15. 2. 2019,
-) upomínkami žalobkyně žalované ze dne 9. 7. 2019, 16. 7. 2019, 23. 7. 2019, 1. 8. 2019, 16. 8. 2019,
-) předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně žalované ze dne 10. 8. 2020, včetně podacího lístku právní zástupkyní doporučeně odeslané pošty z 11. 8. 2020,
přičemž po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
dne datum byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet č. bankovní účet částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit do 2. 7. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalované smluvní pokutu ve výši nepřesahující součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru vyčíslenou na částku 3 270 Kč (s ohledem na § 122 z.č. 257/2016 Sb., ve smlouvě sjednána v čl. 2 ve výši 0,1 % z dlužné částky denně), jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč za 5 písemných výzev k zaplacení po 500 Kč dle čl. 2 smlouvy. Na předžalobní výzvu ze dne 10. 8. 2020 žalovaná nereagovala. Žalobkyně vyzývala žalovanou opakovaně k zaplacení splatného dluhu písemnými výzvami z 9. 7. 2019, 16. 7. 2019, 23. 7. 2019, 1. 8. 2019, 16. 8. 2019 a tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky vyčíslila na částku 2 500 Kč. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 11. 8. 2020 doporučenou poštou.
4. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení o spotřebitelském úvěru, která ve veřejném zájmu určují poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání o příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).
5. V průběhu dokazování nebylo zjištěno, jak žalobkyně prověřila údaje ohledně schopnosti žalované splácet. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. K jednání soudu se žalobkyně i její právní zástupkyně bez omluvy nedostavily a nemohly tak být ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. případně vyzvány k doplnění dalších tvrzení a důkazů, přestože byly k doplnění vyzvány soudem již písemně, ale na výzvu nebylo nereagováno. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované nijak neprověřila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Dosud žalovaná žalobkyni na poskytnutou zápůjčku vrátila částku 3 500 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni na poskytnutou zápůjčku z titulu bezdůvodného obohacení částku 6 500 Kč. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. měla nastat splatnost dluhu žalované první den poté, kdy měl být dluh vrácen. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá splatnost 9. 3. 2019, avšak v žalobě i předžalobní upomínce je tvrzená splatnost 2. 7. 2019. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce soud přiznal žalobkyni právo zákonný úrok z prodlení ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 15. 8. 2020 v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 10. 8. 2020.
6. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec částky 6 500 Kč, tj. na zaplacení částky 9 100 Kč, představující poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 600 Kč s příslušenstvím na zákonném úroku z prodlení z této částky, smluvní pokuty vyčíslené na částku 3 270 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč zamítl jako nedůvodný.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žádný z účastníků neměl ve věci převážný úspěch (poměr úspěchu a neúspěchu zvážil soud s přihlédnutím nejen k požadované jistině zápůjčky, poplatku ze zápůjčky a smluvní pokutě, ale též k požadovanému příslušenství). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Výrok IV. vychází z položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků a skutečnosti, že požadovaný platební rozkaz soud nevydal a pokračoval v řízení; proto byla žalobkyni uložena povinnost k doplacení soudního poplatku do výše dle položky 1 Sazebníku soudních poplatků dle zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.