Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1972/2002

-151

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce V. Š., proti žalovaným 1) obec h. m. P., zastoupené advokátkou, a 2) městská část P., o zaplacení nájemného a předložení vyúčtování veškerých příjmů z nájemného, záloh na služby a výdajů za služby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2002, č. j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. září 2001, č. j. -77, zastavil (podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2000, tj. ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 ) řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal proti žalovaným zaplacení nájemného z nemovitostí v žalobě označených a dále uložení povinnosti předložit mu vyúčtování veškerých příjmů z nájemného, záloh na služby a výdajů za služby týkajících se nemovitostí za dobu od 1. srpna 1999 do nabytí právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. V odůvodnění citovaného usnesení uvedl, že žaloba „postrádá potřebné náležitosti …“, a že žalobce výzvě soudu nevyhověl a žalobu v poskytnuté lhůtě neopravil.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. ledna 2002, č. j. -120, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud mimo jiné rovněž dovodil, že žaloba je neprojednatelná, „protože nevymezuje řádně předmět řízení, o kterém by soud mohl rozhodnout“, a pokračoval, že „nemůže si soud sám stanovit, kolik má činit žalovaná částka, jaké bude žalované období, ba ani kolik budou činit úroky …“. V poučení (srov. ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) citovaného rozhodnutí odvolací soud uvedl, že „proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné“.

Žalobce (nezastoupený advokátem) doručil dne 22. srpna 2002 odvolacímu soudu podání, označené jako „dovolání do usnesení ze dne 31.1.2002 č. j. -120“. Následně uvedené podání doplnil podáním doručeným odvolacímu soudu dne 11. září 2002. V těchto podáních, které lze – s přihlédnutím k jejich obsahu ( ) – pokládat za dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31. ledna 2002, č. j. -120, popsal důvody svého nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce je dovoláním opožděným.

Podle ustanovení věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. , , věta první ). Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( věta druhá ). Podle věty první je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení ( věta druhá ).

Protože dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce, bude – pro účely počátku běhu lhůty k podání dovolání – rozhodující den (datum), kdy bylo napadené rozhodnutí doručeno dovolateli (žalobci).

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci, který ani netvrdil, že se v místě doručení nezdržoval, bylo uvedené usnesení doručeno náhradním způsobem ( ) – s přihlédnutím k ustanovení větě druhé – v pondělí 15. dubna 2002. Od uvedeného dne, tj. od 15. dubna 2002, počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den – s přihlédnutím k ustanovením věty první a druhé – připadl na pondělí 17. června 2002. I kdyby dovolací lhůta byla čtyřměsíční (pokud by v daném případě ve smyslu věty druhé bylo lze dovodit, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné), připadl by konec lhůty na čtvrtek 15. srpna 2002. Dovolání, podané k poštovní přepravě dne 20. srpna 2002 a odvolacímu soudu doručené dne 22. srpna 2002, je za této situace dovoláním evidentně opožděným.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání ( ) pozdě podané dovolání odmítl ( věta první, ); přitom vzhledem k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že v daném případě nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele ve smyslu a 2

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu