Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2068/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. -24, určil, že „žalobci jsou vlastníky ve společném jmění jejich pozemkové parcely číslo katastrální 866/5 – orná půda o výměře 89 m2 v obci J. n. N. a katastrálním území M. n. N. zapsanou dosud u Katastrálního úřadu v J. n. N. na listu vlastnictví č. 10001“, a rozhodl o nákladech řízení. Na základě provedeného dokazování dovodil, že žalobci prokázali splnění podmínek (dále „“), neboť spornou parcelu „užívají nejméně od roku 1980 na podkladě dohody o právu ji užívat, uzavřené podle § a násl. občanského zákoníka ve znění před novelou podle zákona č. 509/91 Sb., byť nedošlo k její registraci podle občanského zákoníka. Potud omyl žalobců nemůže být na újmu jejich dobré víry.“

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. února 2002, č. j. -37, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že pokud dohoda o osobním užívání, kterou žalobci ohledně sporného pozemku uzavřeli, nebyla registrována, právo osobního užívání nevzniklo a nemohlo se proto podle ani přeměnit v právo vlastnické. Od 1. 1. 1992 sice žalobci mohli být v dobré víře, že se podle uvedeného ustanovení vlastníky stali, protože o tom, že dohoda nebyla registrována, nevěděli, ovšem v lednu 2001 byla jejich dobrá víra přerušena, jelikož jim katastrální úřad oznámil, že vlastníky nejsou. Před 31. 12. 1991 pak k vydržení vlastnického práva nedošlo proto, že žalobci věděli, že mají pozemek jen v užívání, a nemohli tedy být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře ohledně vlastnického práva.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázali znovu na to, že jim nebylo známo, že dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku z 30. 5. 1980 tehdejší Městský národní výbor v J. n. N. nepředložil k registraci, a tak po celou dobu považovali pozemek za své vlastnictví. Neměli tudíž důvod domáhat se po znovuzavedení institutu vydržení do a po uplynutí lhůty uvedené nyní v uzavření další dohody o osobním užívání pozemku. Žalobci pak vyslovili přesvědčení, že od 1. 4. 1984 jim začala plynout znovu vydržecí doba, která skončila 31. 3. 1994 a do níž bylo možno započítat i oprávněnou držbu vykonávanou před 1. 1. 1992, a že tedy závěr odvolacího soudu, že nedošlo k vydržení vlastnického práva, není správný. Proto navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami (účastníky řízení), že je přípustné podle (dále „OSŘ“), že má všechny náležitosti vyžadované v ustanovení a a že je opřeno o zákonem předpokládaný dovolací důvod [ ], přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a 3 . Vady uvedené v ustanovení věty druhé dovolatelé nevytýkali a z obsahu spisu ani neplyne, že by řízení některou z těchto vad bylo postiženo. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu pak není dovolání důvodné.

Žalobci namítají, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, pokud jde o oprávněnost držby pozemku, který je předmětem sporu. Vzhledem k tomu, že institut vydržení byl do zaveden až novelou provedenou zákonem č. 131/82 Sb. s účinností od 1. 4. 1983 a že žalobci drží pozemek od roku 1980, je nutno nabytí vlastnického práva vydržením posuzovat jen z hlediska podmínek ustanovení a 2 ve znění po 1. 4. 1983. Podle tohoto ustanovení se vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, stane občan, který má nepřetržitě v držbě ( ) movitou věc po dobu 3 let a nemovitou věc po dobu 10 let. Předpokladem pro oprávněnost držby ( ve znění novely provedené zákonem č. 131/82 Sb.) je to, aby ten, kdo s věcí

nakládá jako se svou, byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Vědomí užívání věci z titulu práva osobního užívání, popř. jiného titulu (práva nájmu), dobrou víru uživatele (nájemce), že mu věc patří jako vlastníkovi, vylučuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 28. 2. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1074 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Žalobci netvrdí, že by měli jiný důvod k přesvědčení, že se stali vlastníky pozemku, než domněnku, že jim k němu bylo platně zřízeno právo osobního užívání, a neexistuje tedy žádný titul, z něhož by bylo – objektivně a se zřetelem ke všem okolnostem - možno usuzovat na vznik vlastnictví. Jakékoli úvahy žalobců o běhu vydržecí doby a započítání předchozí držby proto nemohou na správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem nic změnit. Závěr, že vlastnické právo žalobců nemohlo vzniknout podle a že nejsou splněny podmínky ani pro vydržení vlastnictví po 1. 1. 1992, je rovněž bezchybný, a tak odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, když uzavřel, že žalobci vlastníky sporného pozemku nejsou. Nezbylo tedy, než jejich dovolání podle zamítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v tomto řízení neuspěli a žalovanému, který by měl podle , a právo na jejich náhradu, v něm žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu