Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 757/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. , byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., které po skutkové stránce spočívaly v tom, že „dne 24. 5. 1999 v době kolem 22.00 hod. v O.-P., na náměstí B. N. č. 666 zazvonil na dveře bytu M. S. a když mu jmenovaný otevřel, ihned ho udeřil pěstí do obličeje a do bytu vstoupil, kde i nadále M. S. bil pěstmi do hlavy a vytýkal mu, že mu neoznámil úmrtí J. Š. a počal po něm požadovat finanční částku 2.500,- Kč, kterou měl mít J. Š. před smrtí u sebe a když mu jmenovaný řekl, že o žádných penězích neví, udeřil ho pěstí do obličeje tak prudce, že jmenovaný upadl na podlahu, kde ho nejméně 4krát kopl do břicha a stále požadoval vydání částky 2.500,- Kč s tím, že ho jinak zabije a M. S. mu ze strachu a z obav z dalšího bití předal částku 5.000,- Kč a poté se mu podařilo z bytu utéci, přičemž fyzickým útokem mu způsobil pohmoždění měkkých tkání obličeje s krevním výronem v oblasti levé očnice s dobou léčení v trvání pěti dnů.“ Za uvedené trestné činy mu byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, ze dne 4. 2. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. , tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 21. 1. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Obviněný J. Š. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl předmětné usnesení Krajského soudu v Ostravě. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že v průběhu řízení byl „zcela nesprávně vyhodnocen důkazní stav věci“. Šlo především o to, že odvolací soud považoval pro rozhodnutí o vině za rozhodující výpovědi poškozeného M. S. a jeho nezletilého syna, aniž by se zabýval existujícími disproporcemi mezi těmito výpověďmi. Pokud by se soud řídil zásadou in dubio pro reo a sporné skutečnosti (které vyplývají i z dalších důkazů) vyhodnotil ve prospěch dovolatele a nikoliv k jeho tíži, nemohl by dospět z závěru, že došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže, zejména po subjektivní stránce.

Vzhledem k výše konstatovaným důvodům proto obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby z podnětu tohoto opravného prostředku „bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno dle ust. § 265k tr. ř. a věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání, a to i se závazným právním názorem.“

K dovolání se dle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti napadá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, tudíž soudem učiněná skutková zjištění. Proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Obviněný J. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Ve věci obviněného J. Š. však směřují dovolací námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na to, že vzhledem k nesprávnému hodnocení důkazů soudy obou stupňů, nebyl řádně a objektivně zjištěn skutkový stav věci. Na tomto vadném skutkovém základě pak mělo dojít k nesprávnému hmotně právnímu posouzení, jestliže byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., popř. i trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení zjištěného skutku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler