Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2277/2001

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila 60.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23.4.1990 č.j. -36, kterým bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou (jejím právním předchůdcem) dne 3.6.1985 je neplatná, žalovaná odmítá žalobce dále zaměstnávat s odůvodněním, že „s ohledem na ustanovení skončil jeho pracovní poměr dohodou uplynutím výpovědní doby“. S „takovým výkladem“ však nelze podle názoru žalobce souhlasit (korespondence s žalovanou „svědčí o jeho zájmu v pracovním poměru setrvat“), a proto po žalované požadoval za dobu od 14.8.1990 náhradu mzdy „dle ZP“ ve výši průměrného výdělku.

Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 8.1.1998 č.j. -103 po připuštění změny žaloby, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 4.410,- Kč k rukám advokáta. Ve věci samé dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobce neprokázal, že by po určení neplatnosti výpovědi trval na dalším zaměstnávání u žalované, skončil jeho pracovní poměr „v souladu s ustanovením § 61 odst. 3 zák. práce“. Protože pracovní poměr účastníků v době, za kterou žalobce požaduje náhradu mzdy podle ustanovení § 130 odst. 1 zák. práce (z důvodu jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele), již netrval, není uplatněný nárok důvodný.

Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10.4.2001 č.j. -127 podle ustanovení o.s ř. jako opožděné odmítl. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve smyslu ustanovení doručen do vlastních rukou zástupci žalobce dne 12.2.1998. Protože posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 27.2.1998, avšak žalobce své odvolání podal až dne 22.1.1999, stalo se tak zjevně po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení věta první

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8.1.1998 č.j. -103 podal žalobce dovolání. Poukázal na ustanovení , podle kterého je doručováno toliko zástupci účastníka, avšak - jak zdůraznil – má-li účastník v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale rovněž tomuto účastníkovi. Jestliže je odvolání dispozitivním úkonem, kdy záleží na účastníku, zda-li jej podá či nikoliv, měl být podle jeho názoru rozsudek soudu prvního stupně doručen nejen zástupci žalobce, ale i přímo žalobci „tak, aby mohl odvolání sám podat za stavu, kdy bylo obtížné jeho spojení s jeho zástupcem“. Rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť „za daného stavu nemělo být odvolání odmítnuto“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).

Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 8.1.1998 č.j. -103 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8.1.1998 č.j. -103 zastavil ( ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), zabývaje se dále dovoláním žalobce proti usnesení odvolacího soudu, věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen “” (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (, věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Součástí práva na soudní ochranu ( ) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případě, že je podáno opožděně [ ].

Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení (srov. větu první ).

Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. větu první ).

Podle ustanovení se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Zástupce vybavený procesní plnou mocí (advokátům lze - ve smyslu ustanovení , věty druhé a , věty prvé - udělit pouze plnou moc pro celé řízení), je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení činit účastník. Jestliže má účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje soud písemnosti pouze tomuto zástupci (srov. věta prvá ). Je tomu tak zejména z toho důvodu, aby i tímto způsobem byl naplněn cíl zastoupení v občanském soudním řízení, kterým je kvalifikované vystupování účastníka (prostřednictvím jeho zástupce) vůči soudu. Je-li tedy účastník zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti vůči soudu prostřednictvím tohoto zástupce.

Nejenom zástupci, ale i účastníku řízení se písemnost doručuje pouze v případě, že účastník má sám osobně něco vykonat, tedy např. dostavit se k výslechu u soudu, ke znalci apod. (srov. věta druhá ). O takový případ se však v posuzované věci - jak se dovolatel mylně domnívá - nejedná, neboť s doručením rozsudku soudu prvního stupně nejsou spojeny žádné úkony, které musí účastník nezbytně provést sám osobně. Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku proto soud doručí účastníkovi jen tehdy, jestliže nemá zástupce s plnou mocí pro celé řízení. Má-li však takového zástupce (a k datu doručení se ve spise nenachází doklad o zániku zastoupení), není soud povinen doručovat rozsudek vedle zástupce rovněž účastníku řízení. Učiní-li tak přesto, jedná se o úkon nadbytečný a z hlediska běhu odvolací lhůty irelevantní; takové doručení je neúčinné a počátek běhu patnáctidenní lhůty určené v ustanovení od něj nelze odvodit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 3, ročník 1999).

Z obsahu spisu vyplývá, že v dané věci žalobce zastupoval na základě plné moci ze dne 20.6.1991 advokát (tedy zástupce s plnou mocí pro celé řízení - věta druhá ). Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8.1.1998 č.j. -103 byl řádně doručen do vlastních rukou tomuto zástupci žalobce dne 12.2.1998; ke dni doručení se ve spise nenacházel žádný doklad o zániku plné moci udělené tomuto zástupci. Dnem 12.2.1998 tedy nastaly účinky doručení a žalobci začala plynout patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Okolnost, zda měl žalobce možnost „za stavu, kdy bylo obtížné jeho spojení s jeho zástupcem“, se s rozsudkem soudu prvního stupně seznámit, přitom není podstatná. Je totiž věcí zástupce, jestli svou povinnost účastníka včas informovat splní (srov. ObčZ a. ); z hlediska soudu není splnění této povinnosti právně významné. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně uplynula dnem 27.2.1998, avšak žalobce své odvolání sepsané dne 20.1.1999 odevzdal orgánu, který má povinnost je doručit (poště Praha 41) až dne 22.1.1999 ( ), odvolací soud nepochybil, jestliže odvolání žalobce podle ustanovení jako opožděné odmítl.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. října 2002

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu