Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 865/08

Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. V., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou v Šumperku, Slovanská 7, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 2. 2008 č. j. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 27. 3. 2008, řádně doplněnou podáním ze dne 26. 6. 2008, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 2. 2008 č. j. -42. Dle stěžovatele jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v d.

Z předložené kopie napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým stěžovateli jako povinnému uložil povinnost uhradit (exekutorovi) náklady exekuce a náklady oprávněného. Stěžovatel podal námitky, v nichž tvrdil neoprávněnost nákladů exekuce i oprávněného s tím, že dlužnou částku zaplatil na účet exekutorského úřadu dne 29. 10. 2007. O námitkách rozhodl Okresní soud v Šumperku napadeným usnesením tak, že změnil výrok I příkazu k úhradě nákladů exekuce, když (toliko) snížil výši nákladů exekuce; námitky proti výroku II, týkajícímu se náhrady nákladů oprávněného, zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasil s tím, že by měl exekutorovi hradit náklady exekuce. Uvedl, že se nebránil dobrovolnému zaplacení dluhu, avšak dluh chtěl zaplatit až po vydání rozhodnutí o jeho dovolání (poznámka: v nalézacím řízení); uložení povinnosti nahradit náklady exekuce je tak příliš "tvrdé". Uvedl, že postupoval dle svých práv, když se bránil podáním (odvolání a) dovolání.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje tak, že odpovídající procesní nároky či povinnosti zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti (neboť rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto na ně dopadají postuláty spravedlivého procesu), nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo.

Důvod pro kasační zásah do napadeného rozhodnutí však Ústavní soud v dané věci neshledal. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojil proti povinnosti nahradit exekutorovi náklady exekuce s tím, že dluh zaplatil dobrovolně na účet exekutora. Touto námitkou se zabýval již okresní soud v námitkovém řízení v rámci exekuce. V napadeném usnesení podrobně a srozumitelně odůvodnil jak existenci (vznik) práva exekutora na náhradu nákladů exekuce, tak výpočet výše těchto nákladů (náklady exekuce snížil oproti příkazu k úhradě). V postupu (usnesení) okresního soudu nelze spatřovat libovůli ani rozpor s principem spravedlnosti; obecný soud nevybočil při rozhodování o náhradě nákladů exekuce z ústavních kautel. Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel je jiného názoru a považuje uhrazení svého dluhu ve fázi exekučního řízení (po nařízení exekuce a pověření exekutora) za dobrovolné plnění, eventuálně se neztotožňuje s možností exekučního řízení v případě probíhajícího dovolacího řízení.

Napadeným usnesením nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, proto Ústavní soud postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu