Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 732/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. C. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , spolu s dalšími obviněnými uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., které spáchal jednáním, popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí.

Za uvedené trestné činy byl obviněný podle § 238 odst. 3 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Opavě podal obviněný M. C. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. C. dne 9. 8. 2002 prostřednictvím obhájce JUDr. J. J. dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako dovolací soud (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání podle ustanovení § 265a až § 265f tr. řádu a shledal, že tomu tak není.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§ 265a odst. 1 tr. řádu). Podle § 265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.

Jak vyplývá z tzv. dodejek zařazených na č. l. 685 v trestním spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. , obviněný M. C. převzal opis napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 15. 5. 2002, jeho ustanovený obhájce JUDr. J. J. také dne 15. 5. 2002. Následně dne 23. 7. 2002 byl obviněnému na základě jeho vlastní žádosti Okresním soudem v Opavě za účelem podání dovolání znovu ustanoven obhájce, a to opět JUDr. J. J. Jak vyplývá z otisku podacího razítka Okresního soudu v Opavě, dovolání zde obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 9. 8. 2002, přičemž na písemném vyhotovení podaného dovolání je uvedeno, že bylo sepsáno téhož dne, tj. 9. 8. 2002. Lhůta pro podání dovolání ve smyslu shora citovaných ustanovení ovšem uplynula již dne 15. 7. 2002. Není tedy pochyb o tom, že dovolání nebylo podáno ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1, 2 tr. řádu, ale až po jejím marném uplynutí. Přitom nenastala žádná z okolností uvedených v § 265e odst. 3 tr. řádu.

Nejvyšší soud v této souvislosti doplňuje, že podle § 41 odst. 5 tr. řádu zaniklo-li zmocnění ustanoveného obhájce při skončení trestního stíhání, je tento obhájce oprávněn podat za obviněného ještě mimo jiné dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu. Další ustanovení obhájce JUDr. J. J. k podání dovolání proto bylo zbytečné.

Protože v projednávané věci bylo dovolání obviněného M. C. podáno opožděně, Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 3. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y