Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 671/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. , uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (ve znění novely účinné od 1. 1. 2002), kterého se měl dopustit tím, že poté, co dne 6. 11. 1999 v Č. T., okres K., sice jako jednatel M., s. r. o., se sídlem N. čp. 320, okres F.-M., ale neoprávněně, bez předchozího vědomí a souhlasu dalších společníků obchodní společnosti, podepsal jejím jménem se společníky A., S. p., V. 11, O.-K., Ing. R. F. a Ing. R. Š. smlouvu o půjčce podle §§ 657 a 658 obč. zák. na částku 1.704.000,- Kč s tím, že finanční prostředky měly být určeny pro zahájení výroby střešních plastových oken,

dne 23. 11. 1999 v Č. T. na ul. L. v kanceláři s. r. o. M. uvedenou částku vylákal a její převzetí stvrdil výdajovým pokladním dokladem a též směnkou, když předstíral, že peníze budou vráceny do 6. 12. 1999, ač již v době převzetí peněz tyto vrátit nehodlal a bylo mu zřejmé, a s ohledem na situaci s. r. o. M., že je nebude moci ani tato společnost vrátit, navíc peníze nezavedl do jejího účetnictví, použil je k jinému nezjištěnému účelu a přes opakované urgence je nejen ve lhůtě splatnosti, ale i později nevrátil, čímž způsobil Ing. R. F., o jehož prostředky se fakticky jednalo, škodu ve výši 1.704.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný V. K. podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních organizacích na dobu pěti let.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. R. F. škodu ve výši 1.704.000,- Kč.

Odvolání obviněného V. K., podané proti odsuzujícímu rozsudku, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis usnesení odvolacího soudu doručen dne 25. 6. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě a dne 26. 6. 2002 jak obviněnému V. K., tak jeho tehdejšímu obhájci Mgr. B. H.

Podáním ze dne 26. 8. 2002, které bylo podle prezentačního razítka Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 28. 8. 2002, obviněný V. K. napadl prostřednictvím svého obhájce Mgr. B. H. shora citované usnesení vrchního soudu dovoláním, směřujícím do výroku o vině a v důsledku toho i do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Dovolání obviněného bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 12. 9. 2002.

Dovolatel nikoliv výslovně, leč podle obsahu podání zjevně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení tr. řádu. Zdůraznil, že v řízení, na základě kterého byla vydána napadená rozhodnutí soudy obou stupňů, nikdy nepopíral, že podepsal předmětné y o půjčce, avšak s ohledem na konkrétní okolnosti případu má za to, že jeho jednání postrádá podvodný úmysl požadovaný trestním zákonem, aby skutek bylo možno klasifikovat jako trestný čin. Vrchní soud v Olomouci se přitom zaměřil (pouze) na formální stránku podaného odvolání a na procesní náležitosti řízení, aniž se dostatečným způsobem věnoval jednotlivým tvrzením uvedeným v odvolání.

V petitu svého dovolání proto obviněný V. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného V. K. a aby podle § 265m tr. ř. rozhodl, že se obviněný v celém rozsahu zprošťuje obžaloby. Zároveň dal obviněný předsedovi senátu soudu prvního stupně podnět k podání návrhu na přerušení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku z 25. 7. 2002, sp. zn. .

Předseda senátu soudu prvního stupně doručil ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu dne 30. 8. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného V. K. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se Nejvyšší soud České republiky mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu). Podle § 60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na § 60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je přitom lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného V. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 20. 5. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému i jeho tehdejšímu obhájci dne 26. 6. 2002. Dovolání sice obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Ostravě až dne 28. 8. 2002, z obálky je však patrno, že zásilka obsahující dovolání byla podána na poštu 26. 8. 2002. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu ustanovení § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud České republiky současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným V. K. uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad dovolatel patrně spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že své závěry dovolatel opírá o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně vytýká nedostatky ve zhodnocení provedených důkazů a odvolacímu soudu je v dovolání vytýkáno, že se dostatečně nevypořádal s námitkami obviněného, obsaženými v podaném odvolání.

Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud České republiky v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu však dovolání obviněného V. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud navíc konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného V. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Rozhodování předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. řádu bylo za tohoto procesního stavu bezpředmětné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. října 2002

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k