Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 117/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 1. 1999, č.j. -24, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 9. 1998, č.j. -10, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručováno do vlastních rukou na adresu jeho bydliště P., T. č. 25, tak, že první pokus o doručení byl proveden dne 29. 9. 1998 a druhý pokus dne 30. 9. 1998; téhož dne pak byla zásilka po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložena na poště P. 2. Z uvedeného dovodil, že ve smyslu ustanovení se usnesení soudu prvního stupně považuje vzhledem k ustanovení za doručené dnem 5. 10. 1998. Protože odvolání bylo podáno žalobcem u soudu prvního stupně dne 17. 12. 1998, uzavřel, že se tak stalo až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení , tj. opožděně.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že usnesení soudu prvního stupně mu nemohlo být doručeno ve smyslu ustanovení dne 5. 10. 1998, neboť nebyl splněn jeden z předpokladů pro aplikaci daného ustanovení; žalobce se totiž v době doručování v místě svého bydliště nezdržoval. V uvedené době, konkrétně od 23. 9. 1998 do 11. 10. 1998, pobýval na návštěvě u svého bratra, což doložil jízdenkami českých drah. Dovolatel je přesvědčen, že bylo-li mu usnesení soudu prvního stupně řádně doručeno až dne 14. 12. 1998, kdy je převzal osobně u soudu, je odvolání, které doručil osobně Okresnímu soudu v Přerově dne 17. 12. 1998, včasné. Dovozuje, že mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, čímž bylo řízení zatíženo vadou uvedenou v ustanovení a dovolání je podle ustanovení důvodné. Nesprávnou aplikací ustanovení za situace, kdy se žalobce v místě doručování nezdržoval, zatížil odvolací soud řízení rovněž jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle ). Vedle toho vychází usnesení odvolacího soudu ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování – „obzvláště po tom, co bylo v odvolacím řízení doplněno přiložením výše zmíněných jízdenek žalobce do spisu“ – a dovolání je tak důvodné rovněž podle ustanovení Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal věc podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „“, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem ( ), a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Přestože dovolatel v dovolání odkazuje výslovně na ustanovení , b/ a c/ , z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že brojí výlučně proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, když namítá, že soud v důsledku chybné aplikace ustanovení nesprávně posoudil včasnost jeho odvolání; ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda-li a komu soud právo přizná či oduzná (jaká mají účastníci podle dispozice právní normy práva a povinnosti). Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátovi písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručováno do vlastních rukou (srov. ) na adresu jeho bydliště, tj. P., T. č. 25. První pokus o doručení zásilky obsahující usnesení soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou žalobce, byl učiněn dne 29. 9. 1998, kdy byla adresátu zanechána výzva, druhý pokus pak dne 30. 9. 1998, kdy byla písemnost uložena na poště P. 2 a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahuy založené ve spise (č.l. 17 a 19) vyplývá, že dne 6. 12. 1998 žalobce odmítl přijmout předmětnou zásilku doručovanou mu prostřednictvím Policie ČR. Usnesení soudu prvního stupně převzal osobně u soudu dne 14. 12. 1998. Z otisku podacího razítka Okresního soudu v Přerově se podává, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno u soudu osobně dne 17. 12. 1998.

Prostřednictvím soudu prvního stupně (srov. ) provedl dovolací soud důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalobce zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení usnesení soudu prvního stupně s poukazem na to, že se v době od 23. 9. 1998 do 11. 10. 1998 v místě doručení nezdržoval. Z jízdenek Českých drah, s. o., předložených žalobcem, se podává, že jízdenka č. *…, zakoupená v P. k přepravě z P. do P., byla průvodčím ve vlaku označena ve dnech 23. 9. 1998 a 24. 9. 1998 a jízdenka č. *…, zakoupená v P. k přepravě z P. do P., byla průvodčím ve vlaku označena dne 11. 10. 1998. K předloženým jízdenkám žalobce vypověděl, že odjížděl z P. dne 23. 9. 1998 ke své matce do P., kde žije i jeho těžce nemocný bratr K. Z., a pobýval až do svého návratu zpět do P., tj. do 11. 10. 1998.

Z uvedených důkazů učinil dovolací soud závěr, že žalobce se dne 29. 9. 1998 nezdržoval v místě, kde mu bylo poštou doručováno do vlastních rukou usnesení soudu prvního stupně. Nebyly proto splněny předpoklady vyžadované ustanovením pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem. Závěr odvolacího soudu o tom, že ve smyslu ustanovení lze den 5. 10. 1998 považovat za den doručení usnesení soudu prvního stupně žalobci, proto nemůže být správný.

Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil ( odst. l věta za středníkem a věta první ) a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor uvedený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu