Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1310/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze 8. dubna 1999, č. j. -113, zamítl žalobu, aby první žalovaná byla povinna uhradit částku 90.900,- Kč, a aby druhý žalovaný a třetí žalovaná byli povinni vydat žalobci osobní automobil značky BMW 318i. Dále zastavil řízení v části, v níž žalobce požadoval vydání osobního automobilu značky BMW 318i, proti první žalované a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. listopadu 2001, č. j. -131, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé v jeho části o povinnosti druhého žalovaného a třetí žalované vydat žalobci osobní automobil značky BMW 318i. Dále zrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 90.900,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení. V tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí soudu druhého stupně nabylo právní moci dne 11. prosince 2001.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce dne 8. ledna 2002 dovolání, jímž napadá jeho výroky týkající se druhého žalovaného a třetí žalované. Požaduje zrušení napadeného rozhodnutí v uvedených výrocích a vrácení věci (v tomto rozsahu) odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel vyslovuje přesvědčení, že soud druhého stupně (stejně tak jako soud prvního stupně) ve věci pochybil v právním hodnocení skutkových okolností. Rozhodnutí soudu druhého stupně vychází podle dovolatele z nesprávného právního posouzení věci, přičemž má pro žalobce mimořádně závažné majetkové důsledky. Má současně zato, že rozhodnutí řeší otázku zásadního právního významu.

Žalovaní se k dovolání žalobce nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. V posuzovaném případě byl napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení, provedeném podle dosavadních předpisů, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán již v průběhu roku 1999. Je proto nezbytné, aby i dovolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze znění zmíněného procesního předpisu účinného do 31. prosince 2000.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

Z obsahu předmětného spisu vyplývá, že v posuzované věci není dána přípustnost dovolání podle ustanovení , když napadeným rozsudkem odvolacího soudu nebyl měněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. kdy potvrzenému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi nepředcházel jiný a následně zrušený rozsudek téhož soudu.

Odvolací soud též ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil, že je proti jeho rozsudku přípustné dovolání podle ustanovení

Je pak zřejmé, že dovolání žalobce je fakticky zbudováno na předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení K tomu, aby bylo možno se s tímto názorem ztotožnit, však v souzeném případě schází naplnění jednoho ze základních předpokladů zmíněného ustanovení, kterým je existence příslušného návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který by býval byl učiněn nejpozději před vyhlášením dotčeného potvrzujícího rozsudku. Ze spisu totiž není zjistitelné, že by takový návrh žalobce učinil. Již z tohoto důvodu proto nelze uvažovat, že by byla přípustnost dovolání založena podle ustanovení

Dovolací soud pak sám zkoumal, zda napadené rozhodnutí není případně postiženo některou z vad, na něž odkazuje ustanovení , aniž by však některé z těchto pochybení eventuálně zjistil. Dána proto není případná přípustnost dovolání ani z tohoto důvodu.

Jestliže tedy v označené věci nebyl shledán žádný z případů přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu za tohoto stavu nezbylo, než toto dovolání podle ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona odmítnout pro nepřípustnost. Nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s , věta první a odst. l věta první , když žalobce neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu