Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 532/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. byl obviněný Z. V. uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a to v jednom případě sám, v jednom případě jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., jichž se měl dopustit tím, že

1/ společně s obviněným Z. J. přesně nezjištěného dne koncem listopadu 1999 před domem č. 1717 na S. ul. ve Ž. n. S. za účelem získání peněz, které měl obžalovanému Z. V. a údajně i obžalovanému Z. J. dlužit za dodávky pervitinu nebo z jiných důvodů, za použití přímého fyzického násilí a pohrůžkami násilím donutili poškozeného J. Č., k nastoupení do osobního automobilu řízeného obžalovaným Z. V., se kterým společně odjeli do chatové oblasti V. D. v katastru obce Š., okr. Ž. n. S., kde se pohrůžkami fyzickým násilím domáhali úhrady dluhu, přičemž obžalovaný Z. J. ještě v automobilu poškozeného držel a násilím prohledal a odcizil mu peněženku, kterou mu následně po jejím prohlédnutí a zjištění, že neobsahuje žádné peníze ani cennosti, na místě vrátil, poté jej přinutili k vystoupení vozidla ven, kde jej fyzicky napadli bitím do obličeje a břicha a po jeho pádu na zem také kopáním do oblasti boků, hýždí a zad, čímž mu způsobili povrchová zranění bez nutnosti ošetření a léčení, a po napadení poškozeného nechali ležet na zemi a z místa odjeli, tedy společným jednáním dvou osob proti jinému užili násilí a pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci;

2/ dne 16. 6. 2000 kolem 22.00 hod. před vinárnou hotelu M. ve S., okr. Ž. n. S., po vyvolání z diskotéky fyzicky napadl A. U., kterého úderem pěstí srazil na zem, a poté z něj za rukáv stáhnul jeho koženou bundu v hodnotě 2.400,-Kč, ve které měl peněženku v hodnotě nejméně 200,-Kč s částkou nejméně 1.300,-Kč a mobilní telefon zn. SONY C1 s vloženou SIM kartou v celkové hodnotě včetně kreditu ve výši nejméně 4.090,-Kč z majetku matky poškozeného J. R., a všechny tyto věci v celkové hodnotě 7.990,-Kč si ponechal, tedy proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Za to a sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou čj. -716 ze dne 15. 5. 2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 13. 9. 2001 byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej oba obžalovaní napadli odvoláním, kterým se zabýval Krajský soud v Brně, jako soud odvolací. Ten rozsudkem ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. podle § 256 tr. řádu odvolání Z. V. zamítl jako nedůvodné.

Obviněný Z. V. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 2 tr. řádu dovolání směřující proti citovanému rozsudku odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V písemném vyhotovení dovolání zejména namítá, že soud jej v obou případech uznal vinným na základě výpovědi svědků – poškozených a dalších svědků, kteří ale nebyli přítomni jeho údajnému trestnímu jednání a o celé věci se dověděli následně od samotných poškozených. Vytýká oběma soudům především to, že se dostatečně nevypořádaly s posouzením věrohodnosti obou poškozených i dalších slyšených svědků, ani s hodnocením jejich výpovědi. Má za to, že se soud nedostatečně vypořádal i s jeho obhajobou. V návaznosti na nesprávné hodnocení důkazů pak byla věc chybně právně posouzena jako trestný čin, který nespáchal. V petitu podaného dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud z důvodů § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu oba napadené rozsudky zrušil a sám rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí.

K podanému dovolání se dne 9. 8. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že ačkoli obviněný formálně namítá, že nedošlo k naplnění materiální a subjektivní stránky ani jednoho z trestných činů loupeže, jimiž byl uznán vinným, odůvodňuje své dovolání poukazem na nevěrohodnost výpovědi svědků a v této souvislosti pak poukazuje na nesprávné hodnocení ve věci pořízených důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy dovolatel spatřuje ve skutkových vadách. Je přesvědčena, že v předmětné trestní věci soudy na podkladě provedených a vyhodnocených důkazů správně ustálily skutkový děj, který rovněž správně hmotně právně posoudily, když jednání obviněného Z. V. bylo právně kvalifikováno jako dvojnásobný trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu předmětné dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Současně navrhuje, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek a obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

V projednávaném případě je však zřejmé, že obviněný především zpochybňuje postup soudů podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, tedy jak rozsah provedeného dokazování, tak i způsob hodnocení důkazů. V důsledku těchto procesních vad pak mělo dojít k vadným závěrům o jeho vině.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného Z. V. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. září 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h