Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 96/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 41 390,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 696 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 696 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 696 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 696 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 1. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 971 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku částka (jistinu, úrok ve výši částka odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši částka za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši částka), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 704 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 15 304 Kč, naposledy zaplatil dne 1. 3. 2018 Poslední splátka byla sjednána na 24. 10. 2018, od 25. 10. 2018 je žalovaný v prodlení s celým dluhem. Dne 20. 1. 2020 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 20. 1. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částka, když tato částka se sestává z jistiny ve výši částka, dlužných poplatků ve výši částka, a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání těchto částek a dále úroky částečně kapitalizované, zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

2. Žalobkyně se dále stejnou žalobou domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 419,18 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku částka (jistinu, úrok ve výši částka odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši částka za administrativní činnost a částka za hotovostní režim splátek), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 623 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 21 370 Kč, naposledy zaplatil dne 1. 3. 2018 Poslední splátka byla sjednána na 2. 8. 2018. Dne 20. 1. 2020 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 20. 1. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 15 419,18 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 9 459,04 Kč, dlužných poplatků ve výši 5 960,14 Kč, a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání těchto částek a úroky částečně kapitalizované a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

4. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba dvě smlouvy o zápůjčce. První smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný se zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 623 Kč celkem částka, přičemž 20 anonymizováno představuje dle smlouvy zápůjčku a částka je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši částka. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a další pak v sedmi denních cyklech. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 01. 2020 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 16. 12. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 21 370 Kč.

6. Druhá smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný se zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 704 Kč celkem 42 202 Kč, přičemž částka představuje dle smlouvy zápůjčku a částka je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši částka. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a další pak v sedmi denních cyklech. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 01. 2020 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 16. 12. 2020 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 15 304 Kč.

7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle , dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení v úvodních ustanoveních smlouvy.

8. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků vzniklých ze smluv o zápůjčkách, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši částka, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši částka zaplatit navíc, byť je ve smlouvě rozčleněna na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a poplatky za hotovostní inkaso. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 86,66 %, je tedy ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2017 nepřesahovala 10 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky.

9. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. .

10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce číslo vrátit zapůjčenou jistinu ve výši částka. Soud současně zohlednil žalobcem tvrzenou platbu ve výši 21 370 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil jen o poskytnutou částku 20 000Kč, kterou již zaplatil. V této části proto soud žalobu zamítl.

11. Pokud se týká druhé smlouvy číslo která byla uzavřena po uzavření shora uvedené smlouvy, pak soud dospěl stejnou úvahou, jakou uvádí shora ke stejnému, tedy že i tato smlouva je neplatná, když ujednání o celkových poplatcích ve výši částka odpovídá s ohledem na zapůjčenou částku částka úrokové sazbě 68,8 %, což je výše taktéž přesahující shora uvedené judikatuře. Soud tedy veden stejnou právní úvahou dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně a nyní tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil jen o 9 696 Kč, představující rozdíl poskytnutého plnění částka a vrácené částky částka. V této výši tedy soud žalobě vyhověl.

12. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Podle č. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 15. 2. 2020 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 25. 2. 2020. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 26. 2. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

13. Soud současně upozorňuje na povinnost poskytovatele zápůjček prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku Podle o spotřebitelském úvěru, která s největší pravděpodobností nemohla při poskytování zápůjčky u žalované splněna, když s ní byly uzavřeny v tak krátkém časovém odstupu dvě smlouvy (dne 8. 6. 2017 byla poskytnuta částka 20 000 Kč a částka 25 000 Kč pak dne 30. 8. 2017), když druhá smlouva byla uzavřena v době, kdy ještě první zápůjčka nebyla vrácena. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud dochází k závěru, že postup předchůdce žalobkyně nebyl v souladu s těmito závěry, což vede taktéž k důsledku spočívajícím v neplatnosti smluv dle o.z.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Žalovaný by byla v tomto řízení úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.