Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 139/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou ze dne 19.1.1998 podanou u Krajského obchodního soudu v Brně na žalovaném zaplacení částky 9.367.000 ITL s příslušenstvím.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26.3.2002 čj. -58 podle ustanovení vyslovil svou místní nepříslušnost pro toto řízení a současně rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení soudu místně příslušného. V odůvodnění uvedl, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů ČR, ale podmínky určení místní příslušnosti chybějí resp. je nelze zjistit.

Podle ustanovení se řízení koná u soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení , jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze určit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány ( ). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví - li to zákon ( ).

Podle , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákonů č. , č. , č. (dále jen „“), se jeho ustanovení použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Mezi Českou republikou a Italskou republikou o otázce soudní pravomoci nebyla mezinárodní smlouva uzavřena, uplatní se tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení

, zakládá ve svém ustanovení ( pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“) pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby byla pravomoc těchto soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran.

Nejvyšší soud, jemuž byla věc v souladu s citovaným usnesením předložena, se především zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení. Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky je především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu ustanovení , dána, jen pokud by místo plnění peněžitého závazku bylo na území České republiky. Podle ustanovení uvedeného zákona může být pro majetkové spory písemně ujednána i příslušnost cizozemského soudu. V daném případě žalovaný podáním ze dne 18.3.2002 uplatnil námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně s odůvodněním, že ve smlouvě uzavřené mezi ním a žalobcem dne 15.12.1995 bylo výslovně dohodnuto, že jakýkoli případný spor bude řešen příslušným soudem v místě sídla žalobce, tj. soudem sídlícím v Itálii. Žalobce v průběhu soudního řízení soudu doložil do spisu tlumočnický překlad shora uvedené smlouvy ze dne 15. prosince 1995, kde v článku IX pod textem „Kompetentní soudní orgán„ je obsaženo ustanovení: „V případě sporu ze smlouvy je kompetentní soud v místě sídla společnosti C. s.r.l.“. Z předložené písemné dohody účastníků podle ustanovení lze tedy v dané věci dovodit, že v České republice není příslušným obecný soud žalovaného podle ustanovení , , , , ani . Tato skutečnost vede Nejvyšší soud k závěru, že věc do pravomoci soudů České republiky nepatří.

Nejvyšší soud tak nemohl určit místně příslušný soud ( ), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí – není dána pravomoc soudů České republiky pro řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů ( jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu ) je přitom závazný i pro Krajský soud v Brně, který věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti předložil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2002

JUDr. Ema Barešová, v.r.

předsedkyně senátu