Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 402/2020-19
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Jarmilou Millerovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 9 %, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:
-) částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 9 %,
-) úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 9 %.
III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever soudní poplatek ve výši částka, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit 54 % nákladů řízení, to je částku částka, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce titul. jméno jméno.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do:</b> <b>-) částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %,</b> <b>-) úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 %.</b> <b>III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever soudní poplatek ve výši [částka], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit 54 % nákladů řízení, to je částku [částka], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [jméno].</b>
1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne datum se žalobce domáhal zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % od datum do zaplacení.
2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem právnická osoba s.r.o. sídlem adresa, PSČ, IČO smlouvu o úvěru v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději datum. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal, až do data splatnosti je nevrátil. Předmětem žaloby je tak nesplacená jistina ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka a úrok z prodlení ve výši 9 % z částky částka od datum do zaplacení ve výši 9 %.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jen ve shodě s Listinou základních práv a svobo d a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které si tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
6. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku , ale především článku 36 Listin y.
8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 , dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který vyžaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele, na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústav y, výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
9. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali.
10. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi postupitelem právnická osoba s.r.o., sídlem adresa, PSČ, IČO a žalobcem vyplynulo, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku a následující. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.
11. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že úvěrující právnická osoba a žalovaný jako klient uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku a následující smlouvu o úvěru, na základě které se úvěrující zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka na dobu 30 dnů. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením částka RPSN smlouvy o úvěru činí 1 270 % ročně.
12. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku . K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Aplikace dle ustanovení § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 1 270 % ročně, a to za stavu kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,80 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústav y v případě se splatností do 1 roku). Dle citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 29,4 % ročně. Uzavřel-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo). Soud tak žalobě vyhověl pouze z části z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a následující, uložil žalovanému uhradit žalobci částku částka, když právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku částka, žalovaný právnímu předchůdci žalobce ani žalobci nic neuhradil. Žalobě bylo dále vyhověno, pokud jde o úrok z prodlení, přičemž povinnost uhradit bezdůvodné obohacení vzniká na základě výzvy. Výzva k úhradě dlužné částky byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobce prokázal, že oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno poštovnímu úřadu k přepravě dne datum, následujícího dne tedy datum se výzva již mohla dostat do sféry dispozice žalovaného, žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení platit hned, to je do datum, od datum se ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný ze 77 %, z 23 % byl neúspěšný, žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 54 %. Soud při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu přihlížel i k požadovanému příslušenství (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 ). Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši částka a soudní poplatek, který bude žalobce ještě povinen České republice uhradit ve výši částka. Další náklady představují náklady za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 á částka (příprava převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby), 3 režijní paušály á částka (§ 14b odst. 5 písm. a) . Celkem náklady řízení žalobce představuje částka částka, z toho 54 % = částka.
14. Podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. sazebník poplatků, poplatky za řízení položka 1. za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky částka, činí soudní poplatek částka. Dle položky 2.1a za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky částka činí soudní poplatek částka. Pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1, a to ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.