Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 7/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň–město rozsudkem ze dne 10. 11. 1999, č. j. -170, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 39.000,- Kč s 18 % úrokem od 14. 4. 1998 do zaplacení, žalobu na zaplacení další částky 12.257,20 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po zhodnocení provedených důkazů (zejména výpovědi žalovaných, svědků Ing. P. A., V. A., Ing. G., Ing. V. a listinných důkazů) vycházel soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, že žalovaní měli zájem uzavřít se žalobkyní (jejím právním předchůdcem) smlouvu o dílo na výstavbu rodinného domu včetně zhotovení projektové dokumentace, proto probíhala mezi účastníky od dubna roku 1996 jednání a došlo k dohodě, že součástí díla provedeného žalobkyní pro žalované bude i zpracování projektové dokumentace, kterou zajistí žalobkyně na základě smlouvy s firmou D. Žalovaní dali dne 10. 6. 1996 firmě D. písemnou plnou moc k zastupování při jednání o územním řízení a stavebním povolení pro stavbu jejich rodinného domku a dne 5. 8. 1996 objednala žalobkyně u firmy D. zpracování projektové dokumentace. Žalovaní věděli, že projektová dokumentace na stavbu jejich domu je firmou D. zpracovávána, a na postup prací při jejím zpracování se dotazovali. Na jaře roku 1997 žalovaní žalobkyni oznámili ukončení spolupráce, k uzavření smlouvy o dílo na výstavbu rodinného domu včetně projektové dokumentace mezi účastníky nedošlo, v důsledku toho žalobkyně odstoupila dne 11. 3. 1997 od smlouvy uzavřené s firmou D. a za zmařenou projektovou dokumentaci jí zaplatila částku 39.000,- Kč, které se v tomto řízení domáhá po žalovaných. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky bylo ústně dohodnuto, že žalobkyně zajistí zpracování projektové dokumentace firmou D. na výstavbu domu žalovaných, a po právní stránce toto ujednání posoudil podle ustanovení § 724 a násl. obč. zák. jako smlouvu příkazní. Žalovaní jsou proto jako příkazci povinni podle § 729 obč. zák. nahradit žalobkyni škodu vzniklou v souvislosti s výkonem příkazu tím, že po ukončení spolupráce ze strany žalovaných odstoupila od smlouvy o dílo, jíž měla být věc pro žalované obstarána, a za zmařenou dokumentaci zaplatila firmě D. 39.000,- Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaní jednali úmyslně proti dobrým mravům, když jí oznámili, že projektovou dokumentaci uhradí i v případě, že k uzavření písemné smlouvy o dílo na zhotovení domu a vypracování projektové dokumentace nedojde, nebylo v řízení prokázáno. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších částek 2.825,- Kč za právní službu advokáta, 1.272,20 Kč za cestovní výlohy a 8.160,- Kč jako nákladů na přípravu zakázky, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tyto částky nebyly vynaloženy v souvislosti s výkonem příkazu, a proto byla v této části žaloba zamítnuta.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 9. 2000, č. j. -198, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu na zaplacení 39.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V zamítavém výroku ve věci samé zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením věci podle ustanovení § 729 obč. zák., neboť ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, závěr o existenci ústní příkazní smlouvy, jejímž předmětem měl být závazek žalobkyně obstarat pro žalované projektovou dokumentaci, nevyplývá. Důkazy provedenými v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že bylo úmyslem žalovaných uzavřít se žalobkyní smlouvu o dílo, jejímž předmětem by byla nejen stavba rodinného domu, ale i zajištění projektové dokumentace, aby existoval pouze jediný dodavatel na dodávku celého díla, a proto odvolací soud přisvědčil námitce žalovaných, že neměli žádného důvodu uzavírat samostatnou příkazní smlouvu na zajištění pouze projektové dokumentace. Z toho pak odvolací soud vyvodil závěr, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, podle níž měla žalobkyně obstarat pro žalované „dodávku“ pouze projektové dokumentace. Mezi účastníky sice probíhala jednání, v jejichž důsledku žalobkyně jako objednatel díla uzavřela s firmou D. smlouvu na dodávku projektové dokumentace pro žalované, za níž pak zaplatila částku 39.000,- Kč, avšak pokud žalobkyně v úmyslu získat zakázku (uzavření smlouvy o dílo se žalovanými) vedla jednání, v jejichž souvislosti jí vznikly náklady, šlo o její podnikatelské riziko. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky neexistuje žádný závazkový ani jiný občanskoprávní vztah, na jehož základě by žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni částku 39.000,- Kč, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť z jednání žalobkyně žádný prospěch neměli (rozpracovaná projektová dokumentace byla vrácena zhotoviteli).

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání z důvodu podle , c) a d) Namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože odvolací soud nevzal v úvahu všechny důkazy, které provedl soud prvního stupně, ani skutečnosti vyšlé najevo v řízení před soudem prvního stupně, a porušil i ust. , když ani neuvedl, proč je nevzal v úvahu. Důkazy hodnotil jako bezvýznamné, aniž je opakoval, což je v rozporu s ust. Konkrétně jde o svědecké výpovědi V. A., Ing. V. a Ing. G., listinné důkazy založené ve spise Městského úřadu v R. p. T., a doklad o zaplacení 6.000,- Kč prvním žalovaným firmě D. Závěr, že žalovaní nedali žalobkyni příkaz k objednání projektové dokumentace, proto nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka poukazuje na výpovědi žalovaných o tom, že věděli, že pro územní řízení je projektové dokumentace potřeba, že byli srozuměni s jejím vypracováním, které u žalobkyně urgovali, což by bylo nelogické, kdyby ji předtím neobjednali. Odvolacímu soudu dále vytýká, že odlišně hodnotil svědeckou výpověď Ing. P. A., přecenil skutečnost, že smlouvu o dílo s firmou D. uzavřela žalobkyně vlastním jménem a nikoliv jménem žalovaných, a nevzal v úvahu, že žalovaní v odvolání uvedli, že inženýrská činnost (kterou nelze provádět bez projektové dokumentace) byla předmětem samostatné smlouvy mezi firmou D. a žalovanými, a v tomto směru měl odvolací soud provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jejichž potřeba vyšla v řízení najevo. Dovolatel namítá rovněž nesprávné právní posouzení věci z hlediska ustanovení a obč. zák. a poukazuje na skutkové okolnosti, jež byly v řízení prokázány. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že dovolání je přípustné podle , přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle a dospěl k závěru, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ust. s odůvodněním, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav věci. Odvolací soud však při svém rozhodnutí vycházel z odlišného skutkového základu, než jak jej učinil soud prvního stupně východiskem pro své rozhodnutí. Šlo přitom o jednu ze zásadních skutkových okolností, týkající se ujednání účastníků a jeho obsahu.

Podle ustanovení odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle odst. 2 odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.

Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, z něhož soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí účastníků a svědků.

V posuzované věci soud prvního stupně na základě provedeného dokazování – zejména výpovědí účastníků a svědků před ním slyšených – učinil skutkový závěr, že účastníci v rámci jednání o výstavbě domu na jejich pozemku ústně dohodli, že žalobkyně zajistí u firmy D. projektovou dokumentaci na výstavbu domu žalovaných, jejíž „dodání“ pak bude součástí zamýšlené smlouvy o dílo mezi účastníky. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak aniž provedené důkazy zopakoval či sám dokazování doplnil, dospěl ke skutkovému závěru zcela opačnému, totiž že účastníci žádnou dohodu, týkající se vypracování projektové dokumentace neuzavřeli. Nejedná se přitom o odlišné právní posouzení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ale o odlišné skutkové zjištění o takové okolnosti, která je zásadní pro právní posouzení věci.

Měl-li odvolací soud pochybnost o správnosti skutkového závěru soudu prvního stupně o obsahu ústního ujednání účastníků ohledně obstarání projektové dokumentace pro stavbu domu žalovaných, pak měl zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popř. provést k objasnění rozhodných skutečností důkazy další. Od hodnocení důkazů, jak je provedl soud prvního stupně, a tím od skutkového stavu jím zjištěného se totiž odvolací soud může odchýlit za předpokladu, že důkazy, z nichž soud prvního stupně při zjišťování určité skutkové okolnosti vycházel, byly v odvolacím řízení opakovány.

Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně o ujednání účastníků týkající se zajištění vypracování projektové dokumentace nahradil úvahou o úmyslu žalovaných ohledně obsahu zamýšlené smlouvy o dílo s žalobkyní a o úmyslu žalobkyně získat zakázku se žalovanými na stavbu domu. Otázka úmyslu stran ve vztahu ke smlouvě o dílo, která nakonec uzavřena nebyla, však ani po právní stránce nevylučuje možnost jiných smluvních ujednání mezi nimi, a to přesto, že smluvní vztah, za jehož účelem byla jednání mezi nimi vedena (smlouva o dílo), nebyl založen. Ani okolnost, že smlouvu o vypracování projektové dokumentace uzavřela s firmou D. vlastním jménem žalobkyně, neznamená, že by ujednání účastníků o tom, že žalobkyně zajistí pro žalované vypracování projektové dokumentace u jiné firmy, nemohlo mít po právní stránce povahu příkazní smlouvy podle . Není-li totiž předmětem příkazní smlouvy ( a násl. obč. zák.) jednání právní, nýbrž činnost faktická (jako v tomto případě), příkazník jedná svým vlastním jménem, nikoliv jménem příkazce na základě plné moci.

Postup odvolacího soudu, v němž dovolatelka spatřuje vadnost skutkových zjištění, proto nebyl v souladu s a řízení je tedy postiženo vadou ve smyslu

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (, 2 ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. září 2002

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu