Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 209/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 1995, č.j. -2, kterým Městský soud v Brně nařídil podle rozhodnutí Státního notářství Brno - venkov ze dne 28. 12. 1992, „č.j. 0800243092,“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58.525,- Kč. Odvolací soud vycházel zejména ze závěru, že na povinného přešla ve smyslu ustanovení povinnost z podkladového rozhodnutí, neboť jako nabyvatel nemovitostí z kupní smlouvy ručil za zaplacení „převodního poplatku,“ uloženého k úhradě prodávajícímu J. Ch. ( , o notářských poplatcích).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupený advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost shledává v tom, že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (důvod podle cit. zákona), namítaje, že povinným z exekučního titulu je jiný subjekt. V kupní smlouvě ze dne 3. 8. 1992 byla totiž jako kupující uvedena „firma R., se sídlem V. 73, B.,“ zastoupená povinným; výkon rozhodnutí měl být tedy veden proti této „firmě,“ nikoli proti povinnému, který „neměl být od počátku účastníkem řízení.“ Z výše uvedeného důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení zastavil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále též jen „ “ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v první řadě ustanovení ; o žádný z případů zde vyjmenovaných však v dané věci nejde (a povinný se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení není dána proto, že rozhodnutí odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

O ustanovení přípustnost dovolání opřít rovněž nelze, protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti z pohledu ustanovení , které spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, jež činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen – je-li dovolání podáno k tomu legitimovaným subjektem a včas – přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Protože vady uvedené v , c/ až g/ dovolatel nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají, je pro závěr o přípustnosti (a tím i důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou, na kterou dovolatel výslovně poukazuje.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.

Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu ustanovení zásadně ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti (jinak jen ten, komu ji zákon přiznává). U fyzické osoby se způsobilost být účastníkem řízení odvíjí od hmotněprávní způsobilostí mít práva a povinnosti (právní subjektivity), která vzniká narozením a zaniká smrtí (srov. , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolatel – fyzická osoba – svou vlastní právní subjektivitu ve skutečnosti nezpochybňuje, nýbrž (jak vyplývá z obsahu dovolání) namítá, že z pohledu vykonávaného rozhodnutí, případně na základě přechodu povinnosti plnit z exekučního titulu ( ) není v řízení o výkon rozhodnutí věcně (pasivně) legitimován. Tím ovšem nesprávně zaměňuje, případně směšuje způsobilost být účastníkem řízení (podmínku řízení ve smyslu ve spojení s ) s věcnou (materiální) legitimací v exekučním řízení; oba instituty však vedle sebe nemohou obstát, jelikož i věcně nelegitimovaný subjekt musí mít způsobilost být účastníkem řízení.

Protože případný nedostatek pasivní věcné legitimace dovolatele, nezaměnitelný s nedostatkem jeho způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení, není zmatečnostní vadou podle ustanovení zakládající přípustnost dovolání, nýbrž důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, a jelikož dovolatel způsobilost být účastníkem řízení má, napadené rozhodnutí zmíněnou vadou postiženo není a dovolání tak není přípustné ani podle tohoto ustanovení.

Není-li dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a věty první (per analogiam) ; oprávněné, které by jejich náhrada příslušela, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. září 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu