Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1425/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 11. 5. 2000, č. j. -41, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody, když dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, a to protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2001, č. j. , -69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2000, kterým bylo rozhodnuto o soudním poplatku. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však plně s jeho právním posouzením věci. Dovodil, že v jednání žalované je třeba spatřovat porušení právní povinnosti vyplývající z ust. a , avšak další předpoklady odpovědnosti za škodu, totiž vznik škody a příčinná souvislost s jednáním žalované, nebyly prokázány.

Proti tomuto rozsudku, a to do výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Zastává názor, že rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem měnícím, neboť odvolací soud dospěl k odlišnému závěru v otázce porušení právní povinnosti ze strany žalované, a tedy práva a povinnosti účastníků posoudil odlišně. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení otázky příčinné souvislosti a dovozuje, že pochybení žalované je v daném případě příčinou škody. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání není podle přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím. Oba soudy dospěly totiž ke stejnému závěru, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobkyní není po právu. Námitky žalobkyně směřují pouze proti důvodům rozhodnutí, což zákon nepřipouští, a proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ].

Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu podle je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků.

I když odvolací soud v posuzované věci dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k odlišnému závěru o porušení právní povinnosti žalovanou, jde o potvrzující rozsudek, neboť oba soudy při vymezení práv a povinností účastníků dospěly ke shodnému závěru o nedůvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody. Rozsudky soudů obou stupňů byla shodně konstituována práva a povinnosti účastníků, a rozdílné právní posouzení věci odvolacím soudem samo o sobě přípustnost dovolání podle nezakládá. Dovolání tedy není podle ustanovení přípustné.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Podle ustanovení , 2 je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu a aniž by žalobkyně vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila ( ). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [ ].

Z hlediska ust. a není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení , neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle věty první, a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalované vzniklo ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalované sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání bylo podáno 30. dubna 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny podle

V intencích § 3 odst. 1 bodu 5. a odst. 3 vyhlášky se další úvahy o sazbě odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 7.800,- Kč, přičemž výše odměny pak činí 1.950,- Kč ( , , , , věty první, vyhl. č. ).

Vedle odměny přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč. Konečnou částku 2.025,-Kč tedy soud žalované také přiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2002

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu