Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1613/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. o dovolání F. S., zastoupeného JUDr. M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. ledna 2002, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. (žalobce Města Ch., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ F. S., zastoupenému advokátem a 2/ Sportovnímu klubu policie U. Ch., o vyklizení bytu), takto:

I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. , ve výroku I. a dále ve výroku III. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S., jakož i rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 1. 2001, č. j. -28, ve výrocích I. a II., ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S.

II. Věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 24. 1. 2001, č. j. -28, byla zamítnuta žaloba, podaná proti oběma žalovaným o vyklizení bytu č. 18 v domě č. 5 v D. ul. v Ch. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně vycházel ve svém rozhodnutí ze závěru, podle něhož byla mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. platně uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou od 9. 4. 1992 do 30. 6. 1993. Byl-li byt užíván žalovaným F. S. jako zaměstnancem druhého žalovaného a žalobce nežaloval o vyklizení bytu ve lhůtě 30 dnů od skončení nájmu podle ustanovení , pak se nájemní vztah obnovoval vždy na jeden rok do 30.června roku následujícího. V roce 1997 uběhla lhůta k podání žaloby dnem 30. července, žaloba však byla podána až dne 27. listopadu a tedy vůči druhému žalovanému opožděně. Žalovaný F. S. nebyl pasívně věcně legitimován, neboť mezi ním a žalujícím městem Ch. nebyl smluvní vztah.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce uvedený rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem z 25. 1. 2002, sp. zn. , potvrdil a to ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. Žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku týkajícím se žalovaného F. S. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že mu bylo uloženo byt vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil neplatnost nájemní smlouvy mezi žalobcem a druhým žalovaným pro rozpor se zákonem ( ). Smlouvu o nájmu bytu nemohl podle odvolacího soudu uzavřít se žalobcem žalovaný U. Ch. jako právnická osoba. Vylučuje to povaha ustanovení a násl. týkající se nájmu bytu.. Žalovaný F. S. proto užíval byt bez právního důvodu a odvolací soud přiznal žalobci vlastnickou ochranu podle .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný F. S. dovolání, a to do výroku o povinnosti vyklidit byt. V dovolání vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že žalovaný U. Ch. byl oprávněn sjednat nájemní smlouvu ohledně bytu. Je tu nutno aplikovat obecná ustanovení a násl. o nájemní smlouvě. Zvláštní úprava nájmu bytu ( a násl. téhož zákoníku) takovou možnost nevylučuje. Žalovaný F. S. navrhl zrušit v napadeném výroku rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání označil byt za zvláštní statek určený k uspokojování jedné ze základních lidských potřeb. Právnická osoba jej tedy nemůže za účelem bydlení užívat. Ustanovení o nájmu bytu předpokládají práva i povinnosti ve vztahu k pronajimateli výlučně na straně byzické osoby. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto

Dovolací soud shledal, že dovolání podala včas oprávněná osoba, řádně zastoupená advokátem (, ). Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Dovolací důvod spočívá podle dovolatele v nesprávném právním posouzení věci ( téhož právního předpisu).

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu i průběhu řízení dospěl dovolací soud k závěru o důvodnosti dovolání.

Při posuzování předběžné otázky právního důvodu užívání bytu žalovaným F. S. opomenuly soudy obou stupňů aplikovat ustanovení , kterým se upravují některé otázky související s vydáním , kterým se mění, doplňuje a upravuje . Toto ustanovení upravuje právní vztahy ke služebním bytům.

Provedenými důkazy bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného U. Ch. dal Městský úřad v Ch. dne 9. 4. 1992 souhlas k nájmu bytu v D. ulici 5 v Ch. na dobu určitou od uvedeného data do 30. 6. 1993. I když mezi žalobcem a druhým žalovaným nebyla sjednána nájemní smlouva, lze mezi nimi dovodit existenci nájemního vztahu. Tento nájemní vztah upravují obecná ustanovení o nájmu ( a následující). Písemná forma v tomto případě není kogentně zákonem stanovena. Jednání žalobce i žalovaného U. Ch. směřovalo k uzavření nájemní smlouvy; projev vůle se může stát i způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit ( ). Oprávnění druhého žalovaného sjednat nájemní smlouvu ohledně uvedeného bytu je dáno ustanovením Podle tohoto ustanovení je služebním bytem i byt v nájmu právnické osoby, sloužící k ubytování jejich pracovníků.

Právní vztah mezi oběma žalovanými (byt byl žalovanému F. S. přidělen žalovanaým U. Ch. dne 4. 1. 1995) upravují zvláštní ustanovení a následující o nájmu bytu, jejichž úprava práv a povinností pronajímatele i nájemce se kromě stanovených výjimek ( a tam uvedená ustanovení) vztahuje i na služební byt. Právní kvalifikaci sporného bytu jako služebního neodporuje ani ustanovení , které podmiňuje platnost nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. Tamtéž uvedené „práce, na které je nájem bytu vázán“ mohou být vykonávány i v pracovním poměru.

Předpokladem pro závěr, zda je či není dán právní důvod k vyklizení bytu žalovaným F. S., je tedy posouzení skutečností zjištěných v průběhu obou nájemních vztahů podle relevantních právních norem. Právní postavení žalovaného F. S. vůči žalobci je závislé na tom, zda výchozí nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným U. Ch. nadále trvá. Žalovný U. Ch. je dosud, přes faktický zánik činnosti, jako občanské sdružení registrován (potvrzení Ministerstva vnitra ČR z 8. 2. 2001). Nebude však již po zrušení částí rozsudků soudů obou stupňů jako účastník řízení jednat, neboť výroky k němu se vztahující nebyly dovoláním napadeny a právní poměry mezi účastníky řízení neumožňují aplikaci ustanovení o případech, při nichž není dovolací soud vázán rozsahem dovolacích návrhů.

Dovolací soud nezjistil v řízení v napadeném rozsahu vady ve smyslu ustanovení , odst. 2 písm a/, b/ odst. 3 či jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu, eventuálně soudu prvního stupně ( téhož předpisu).

Proto dovolací soud pro nesprávné právní posouzení věci ( ) zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovolání napadeném výroku I. (týkajícím se žalovaného F. S. a v té části navazujícího nákladového výroku III., jež obsahuje úpravu vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S.) ( ). Současně z téhož důvodu zrušil i rozsudek soudu prvního stupně opět ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným F. S. v obou výrocích, tj. v meritorním I. i nákladovém II. Soudy obou stupňů neaplikovaly v projednávané věci ustanovení, jež je pro rozhodnutí relevantní. V případě zrušení pouze dovoláním napadených výroků rozsudku odvolacího soudu by byla účastníkům řízení odňata při projednávání věci, z hlediska v úvahu přicházejícího právního posouzení a navázaných procesních práv účastníků, jedna řádná instance. Proto byla věc, podle výše citovaných ustanovení , v rozsahu již uvedeném, vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (, věta za středníkem, ).

V dalším řízení bude rozhodnuto i o dosavadních nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 17. září 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r.

předseda senátu