Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 113/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2000, č.j. -8, kterým Městský soud v Brně nařídil (podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. ) k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 150 000 Kč s 6 % úrokem od 16. 7. 1997 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 3 833 Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 66 024 Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinnému zakázal nemovitosti převést nebo je zatížit, uložil mu, aby ve stanovené lhůtě oznámil, „zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo,“ a zavázal ho k náhradě nákladů řízení ve výši 31 025 Kč; oprávněné přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 137, 50 Kč. Odvolací soud – po zjištění, že směnečný platební rozkaz, jehož výkon oprávněná navrhla, byl povinnému řádně doručen do vlastních rukou dne 25. 1. 1999 – neměl pochybnosti o jeho vykonatelnosti.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný (zastoupen advokátem) včas „podle ust. “ dovolání namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tvrzení, že směnečný platební rozkaz mu nebyl doručen, založeném na zpochybnění podpisu na doručence, soud neprovedl dokazování), a že – pokud odvolací soud podkladové rozhodnutí zhodnotil jako vykonatelné – nesprávně věc právně posoudil.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 11. 2. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání ( věta první ) – aniž se mohl zabývat námitkami dovolatele podřaditelnými důvodům uvedeným v a d/ – odmítl ( věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a věty první (per analogiam) ; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu