Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 477/2002

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 30. 11. 2000, č.j. -14, s odkazem na ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), v záhlaví svého usnesení ze dne 22. 9. 2000, č.j. -10, chybné slovo „T.“ v názvu povinné opravil na „TYPIA.“

Usnesením ze dne 31. 5. 2001, č.j. -20, krajský soud rozhodl, že „záhlaví usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2000, č.j. -10, se opravuje tak, že označení povinného správně zní : P. – T., spol. s r. o.,“ Protože soud prvního stupně opomenul odstranit také nesprávnost v adrese sídla povinné, jak je zachycena v záhlaví opravovaného rozhodnutí, změnil odvolací soud napadené usnesení tak, že jako sídlo povinné (ve shodě s výpisem z obchodního rejstříku) uvedl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná, za niž jednal zaměstnanec vybavený právnickým vzděláním, včas dovoláním, namítajíc, že řízení trpí vadou ve smyslu ustanovení (důvod uvedený v ); podle dovolatelky „ … mělo být vydáno opravné usnesení, které by nám bylo řádným způsobem doručeno a vůči kterému jsme chtěli a stále hodláme podat odvolání proti obsahovým skutečnostem s naším vyjádřením ke skutkovému stavu.“

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 30. 11. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I., bod 15. ).

Dovolání – přípustné podle – důvodné není.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení (tzv. zmatečnosti) a – je-li dovolání přípustné – jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); jinak je ve smyslu ustanovení vázán uplatněným dovolacím důvodem, tedy v souzené věci důvodem podle ; ohlášenému důvodu podle ustanovení (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování) dovolatelka žádnou argumentaci nepřipíná.

Jelikož vady uvedené v pod písmeny a/ až e/ a g/ a jiné vady ve smyslu dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají, je pro důvodnost dovolání rozhodující posouzení, zda řízení je postiženo zmatečnostní vadou výslovně v dovolání tvrzenou.

Podle ustanovení trpí rozhodnutí zmatečností, jestliže soud v průběhu řízení nesprávným postupem odejme účastníkovi možnost jednat před soudem.

Odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí takový postup soudu v průběhu řízení, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu poskytuje. O vadu podle ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998, pod č. 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998, pod č. 49).

Tím, že soud prvního stupně vydal usnesení, kterým opravil písařskou chybu v záhlaví usnesení ze dne 22. 9. 2000, č.j. -10, a odvolací soud jej – k odvolání povinné – změnil, nezatížily soudy obou stupňů řízení zmatečností. Povinná – jak vyplývá z dovolání – takový postup za vadný nepovažuje; věcné námitky proti usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí, může uplatnit v odvolání proti tomuto usnesení, které ostatně bylo podáno.

Lze uzavřít, že se dovolatelce správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto bez jednání ( věta první ) dovolání jako neopodstatněné zamítl ( část věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu