Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 445/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud usnesením z 27. října 1999, č. j. -17, nařídil podle pravomocných a vykonatelných výkazů nedoplatků, vydaných oprávněnou, k vymožení její pohledávky ve výši 619.947,93 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, „…které jsou ve společném jmění manželů – povinného a L. S. …“, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a povinnému uložil zaplatit státu soudní poplatek ve výši 12.400,- Kč.

V záhlaví tohoto rozhodnutí označeným usnesením krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku o povinnosti povinného zaplatit soudní poplatek zrušil (výrok I.), jinak usnesení okresního soudu potvrdil (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).

Pravomocné usnesení odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu dovolání, vyjma výroku, jímž byla poplatková povinnost povinného zrušena) napadli povinný i jeho manželka včasným dovoláním (doplněným podáním sepsaným advokátem), jehož přípustnost dovozují z ustanovení (správně odst. 1 písm. f/) ve znění účinném do 31. prosince 2000; odnětí možnosti jednat před soudem manželce povinného spatřují dovolatelé v tom, že soudy obou stupňů s ní nejednaly jako s účastnicí řízení, zejména že jí řádně nedoručovaly svá rozhodnutí.

Oprávněná uvedla (č.l. 58), že „má pochybnost o přípustnosti dovolání“ a že na výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva trvá.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 31. ledna 2000, je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Podle ustanovení není dovolání přípustné, jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením , a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný ani jeho manželka nevznesli (odstavec 2).

Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z ; toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení přihlédnout z úřední povinnosti. Jelikož vady vyjmenované v ustanovení – e) a g) v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud námitkou, že manželce povinného byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ustanovení ).

Tato námitka – k níž je ovšem subjektivně legitimována pouze manželka povinného, jelikož případným odnětím možnosti jednat před soudem nebyla (ani nemohla být) způsobena procení újma povinnému – důvodná není.

Manželka povinného se totiž účastníkem řízení stala teprve dnem, kdy soud výkon rozhodnutí svým usnesením nařídil ( ); z obsahu spisu je přitom zřejmé, že jí bylo řádně doručeno usnesení soudu prvního stupně (srov. doručenku u č. l. 17) i dovoláním napadené usnesení soudu odvolacího (srov. doručenku u č. l. 35 versa); byla tedy procesně stanoveným způsobem o řízení informována a mohla vykonávat všechna procesní práva, která jí zákon jako účastníku řízení dává (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 9. července 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod poř. č. 113).

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž mohl zkoumat jeho případnou důvodnost – bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odst. 5 věty za středníkem a usnesením odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první (per analogiam) , věty první, Oprávněné, jež by měla právo na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. září 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu