Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B9E3D68D73934AF7C1257A4E006508C1.html
HTML · 14.19 KB
No categories available
20 Cdo 445/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením z 27. října 1999, č. j. 2 E 833/99 -17, nařídil podle pravomocných a vykonatelných výkazů nedoplatků, vydaných oprávněnou, k vymožení její pohledávky ve výši 619.947,93 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, „…které jsou ve společném jmění manželů – povinného a L. S. …“, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a povinnému uložil zaplatit státu soudní poplatek ve výši 12.400,- Kč.
V záhlaví tohoto rozhodnutí označeným usnesením krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku o povinnosti povinného zaplatit soudní poplatek zrušil (výrok I.), jinak usnesení okresního soudu potvrdil (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu dovolání, vyjma výroku, jímž byla poplatková povinnost povinného zrušena) napadli povinný i jeho manželka včasným dovoláním (doplněným podáním sepsaným advokátem), jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 písm. f/ (správně odst. 1 písm. f/) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000; odnětí možnosti jednat před soudem manželce povinného spatřují dovolatelé v tom, že soudy obou stupňů s ní nejednaly jako s účastnicí řízení, zejména že jí řádně nedoručovaly svá rozhodnutí.
Oprávněná uvedla (č.l. 58), že „má pochybnost o přípustnosti dovolání“ a že na výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva trvá.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 31. ledna 2000, je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř. “).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání přípustné, jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o. s. ř. o. s. ř. , a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný ani jeho manželka nevznesli (odstavec 2).
Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ; toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti. Jelikož vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) – e) a g) o. s. ř. o. s. ř. v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud námitkou, že manželce povinného byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Tato námitka – k níž je ovšem subjektivně legitimována pouze manželka povinného, jelikož případným odnětím možnosti jednat před soudem nebyla (ani nemohla být) způsobena procení újma povinnému – důvodná není.
Manželka povinného se totiž účastníkem řízení stala teprve dnem, kdy soud výkon rozhodnutí svým usnesením nařídil (§ 255 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ); z obsahu spisu je přitom zřejmé, že jí bylo řádně doručeno usnesení soudu prvního stupně (srov. doručenku u č. l. 17) i dovoláním napadené usnesení soudu odvolacího (srov. doručenku u č. l. 35 versa); byla tedy procesně stanoveným způsobem o řízení informována a mohla vykonávat všechna procesní práva, která jí zákon jako účastníku řízení dává (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 9. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 1446/96 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod poř. č. 113).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž mohl zkoumat jeho případnou důvodnost – bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) podle ustanovení § 243b odst. 4 , odst. 5 věty za středníkem a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. usnesením odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) § 243b odst. 4 , věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Oprávněné, jež by měla právo na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu