Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 639/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 1. 2002, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Předmětného trestného činu se podle výroku rozsudku dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 16. 6. 2001 kolem 10.45 hodin v H., okres P., na chodníku v prostoru místního parčíku na C. s., poblíž domu č. 1305, po předchozím vzájemném konfliktu, kuchyňským nožem o délce čepele 15 cm a šířce v místě vsazení do střenky 2,5 cm, zužující se oboustranně do špičky, úmyslně bodl do horní partie zad vlevo, 4,3 cm od středu páteře, P. J., přičemž nůž vnikl do horního a dolního plicního laloku a proťal dvě hlavní větve levé plicní tepny, v důsledku čehož došlo k zakrvácení dutiny hrudní a k následné neodvratitelné smrti P. J.“. Podle § 219 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků a šesti měsíců, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dalšími výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 4. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o vině a o trestu a opřel jej o důvod uvedený v ustanovení § 265b písm. g) tr. ř. (správně ovšem § 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.).

V odůvodnění podaného dovolání obviněný především namítl, že se oba soudy dostatečně nezabývaly rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků a nevypořádaly se důsledně ani s okolnostmi vlastního incidentu. Především však nebyla dostatečně vzata v úvahu existence prokázané okolnosti, že se dovolatel v inkriminovanou dobu mohl důvodně cítit fyzicky ohrožen a že před vlastním bodnutím nožem byl sám fyzicky napaden. Dovolatel dále poukázal na to, že přibraní znalci se dostatečně nevypořádali s některými otázkami mechanismu vzniku zranění poškozeného. V této souvislosti namítl, že pokud by skutečně chtěl poškozeného P. J. bodnout tak, aby mu způsobil zranění či dokonce smrt, vedl by útok při čelním postavení přímo do těla poškozeného a nikoliv komplikovaně přes jeho rameno do oblasti zad. I tato okolnost podle dovolatele svědčí pro jeho obhajobu, že neměl v úmyslu, ať přímém či nepřímém, poškozeného usmrtit. Pokud soudy jeho jednání přesto kvalifikovaly jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., učinily tak, aniž došlo k řádnému vyhodnocení provedených důkazů.

Z výše uvedených důvodů proto obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že by změnil právní kvalifikaci skutku na trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. ř. a uložil mu přiměřený trest.

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva se k dovolání obviněného písemně vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Obviněný M. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Ve věci obviněného M. K. však směřují dovolací námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, neboť dovolatel namítá, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly řádně vyhodnoceny provedené důkazy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), což mělo vést k tomu, že následně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, zejména pokud jde o dovozované úmyslné zavinění obviněného. S ohledem na to pak bylo jednání obviněného posuzováno jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. ř., ačkoliv ve skutečnosti mohlo jít pouze o trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler