Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1024/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. S., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. R., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí a zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. dubna 2001, č. j. E 3124/98-24, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. října 2001, č. j. -43, takto:

III. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.250,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 27. dubna 2001, č.j. -24, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Trutnově z 24. července 1998, č. j. prodejem nemovitostí a zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 86.000,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 8.890,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 6.690,- Kč; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Pravomocná rozhodnutí soudů obou stupňů napadl povinný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jímž s poukazem na ustanovení namítá, že řízení před soudy obou stupňů trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady spatřuje v tom, že okresní soud sice dospěl k závěru, že „výše vymáhané pohledávky … včetně výše pohledávek, pro něž na nemovitostech váznou zástavní práva, je přiměřená předpokládané tržní ceně nemovitostí“, že si však předpokládanou tržní cenu nemovitostí neověřil. Podle dovolatelova názoru měl soud prvního stupně „provést další skutková zjištění, která by hledisko vhodnosti či nevhodnosti zvoleného způsobu výkonu rozhodnutí, případně rozsah tímto výkonem rozhodnutí dotčených nemovitostí přesvědčivě a přezkoumatelným způsobem odůvodňovala.“ Nestalo-li se tak, zůstalo podle něj řízení před soudem prvního stupně neúplné. Odvolací soud přitom závěr soudu prvního stupně převzal bez dalšího jako správný, takže i odůvodnění jeho rozhodnutí zůstává „na úrovni ničím nepodloženého tvrzení či nepodložené úvahy.“ Konečně podle dovolatele tím, že rozhodnutí okresního ani krajského soudu (ač se exekuce týká věcí spadajících do společného jmění povinného a jeho manželky) jeho manželce „nepřiznává postavení účastníka řízení“, došlo k porušení jejích procesních práv.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1.1.2001, správně odvolací soud aplikoval , , ve znění , a se zřetelem k bodu 17., hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle tohoto předpisu i Nejvyšší soud o dovolání povinného (dále jen „ “).

Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení , podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že povinný „dovolání“ směřuje přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).

Dovolání – v části směřující proti usnesení odvolacího soudu – není přípustné.

Podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 . – jež podle . platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení .) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Tak tomu však v souzené věci není. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen důvod podle . (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Dovolatel důvod podřaditelný ustanovení . neuplatnil (viz. jeho výtka, že si „soud předpokládanou tržní cenu nemovitostí neověřil“, že „měl provést další skutková zjištění“ a že řízení „zůstalo neúplné“). Protože výhrady proti skutkovým zjištěním, uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle ustanovení nebo odst. 3 ., zohlednit v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena na ustanovení ., nelze, a protože k případným vadám vyjmenovaným v větě druhé . (tedy i k „jiným“ vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) dovolací soud přihlíží jen je-li dovolání přípustné (tj. v souzené věci pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, který však naplněn není), nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání odmítnout ( věta první, .).

Namítá-li povinný v závěru dovolání „porušení procesních práv jeho manželky“, jednak v této části není k dovolání subjektivně legitimován, jednak (ať již by mělo jít o další tzv. jinou vadu řízení dle či o odnětí možnosti jednat nesprávným postupem soudu podle .) vždy by se jednalo opět o vady, k nimž by dovolací soud mohl přihlédnout jen v případě, že by dovolání bylo (jinak) přípustné ( věta druhá ), a konečně tato námitka ani nemá oporu ve spise, jelikož manželce povinného bylo doručeno jak usnesení soudu prvního stupně (proti němuž odvolání nepodala), tak usnesení soudu odvolacího, jež dovoláním rovněž nenapadla, v tomto směru je tedy postup soudu v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 9. července 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod poř. č. 113). Jednání přitom nebylo nutno nařizovat s ohledem na ustanovení . (jde-li o řízení před soudem prvního stupně) a na ustanovení . (pokud jde o řízení odvolací).

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže oprávněnému podle ustanovení , a vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Bylo-li dovolací řízení zahájeno - podáním dovolání u okresního soudu – 11. ledna 2002 (obálka na č. l. 57 versa), určuje se výše odměny podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení vyhlášky).

Náklady oprávněného v dovolacím řízení spočívají (při ceně předmětu řízení 86.000,- Kč) v částce 2.175,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání ve věci výkonu rozhodnutí ( , , , ., sníženou o 50 % podle , vyhlášky) - sníženou dále o 50 % podle vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. září 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu