Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 167/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Dlužník navrhl přikázání věci podle ustanovení (dále též jen „ “) s odůvodněním, že u Krajského soudu v Plzni probíhají řízení o prohlášení konkursu na majetek dalších dvou společností „patřících do stejného ekonomického seskupení,“ takže podle jeho názoru „výsledky jednoho z těchto řízení pak potencionálně mohou mít vliv na průběh a výsledky řízení zbývajících.“ Návrh na přikázání věci jinému odvolacímu soudu pak dlužník odůvodnil tím, že Vrchní soud v Praze v jiné věci rozhodl tak, že potvrdil usnesení soudu prvního stupně o připuštění záměny účastníků na straně „žalobce – věřitele“ˇ; dlužník přitom se stejnou záměnou ve své věci (kdy má z řízení vystoupit dosavadní věřitel - banka, a.s., - a vstoupit do něho Č. k. a.) nesouhlasí a proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání, o němž má rozhodnout právě Vrchní soud v Praze. Vhodnost přikázání věci spatřuje v tom, že „tak bude zabráněno precedenčnímu způsobu rozhodování v této věci.“

Věřitel ve svém vyjádření s navrhovanou delegací nesouhlasí, jelikož podle jeho názoru „není jakýkoli důvod k pochybnostem o objektivitě řízení vedeného Krajským soudem v Plzni“, a v návrhu spatřuje spíše „snahu o oddálení konečného rozhodnutí“. Skutečnost, že u téhož krajského soudu probíhají řízení proti dalším společnostem náležejícím do stejného „ekonomického seskupení,“ je podle věřitele právně nevýznamná, jelikož jde o samostatné, od dlužníka odlišné subjekty.

Podle v platném znění může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, jelikož je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d, publikované pod č. , ve znění ústavního ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Protože v daném případě ani jedna z dlužníkem uvedených okolností (z hlediska ustanovení irelevantních) odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. září 2002

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu