Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 11/2021-14
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 498,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 4 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 999 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 1 499,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 498,70 Kč od 19. 1. 2015 do 1. 2. 2021 a z částky 1 499,70 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 804 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 4 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 999 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 1 499,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 498,70 Kč od 19. 1. 2015 do 1. 2. 2021 a z částky 1 499,70 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 804 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 11. 2020 na žalovaném domáhal zaplacení částky 6 498,70 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že s žalovaným uzavřel elektronickou cestou prostřednictvím internetových stránek žalobce webová adresa rámcovou smlouvu a dne 19. 12. 2014 navazující úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 4 999 Kč, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 18. 1. 2015. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, do uvedeného data splatnosti však poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Žalobce požaduje rovněž zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 499,70 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce proto žalovaného písemně k úhradě dluhu upomenul, přesto však žalovaný dosud dluh žalobci nezaplatil. Pro případ, kdy by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobce navrhl, aby byl nárok v části jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa. Registrací (zadáním osobních údajů) žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. 3 anonymizována dvě slova smlouvy. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na který žalobce reagoval návrhem v podobě dokumentu s názvem anonymizováno evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný žalobcem zaslaný návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a hesla a žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 19. 12. 2014. Žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě žalobce odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného (z rámcové úvěrové smlouvy, z úvěrové smlouvy, z potvrzení o provedené platbě). Žalovaný se dle čl. 7 anonymizována dvě slova smlouvy zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 499,70 Kč splatný dle čl. 7 anonymizována dvě slova smlouvy v den splatnosti úvěru, tj. 18. 1. 2015. Součástí poplatku za poskytnutí úvěru je dle čl. 7 anonymizována dvě slova smlouvy i úrok z úvěru ve výši 1 Kč se stejnou splatností (z rámcové úvěrové smlouvy, z úvěrové smlouvy, z výpisu z účtu). Žalovaný nedodržel sjednané datum splatnosti úvěru. K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobci celkem částku 6 498,70 Kč, kterou ani přes předžalobní upomínku neuhradil.
4. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvvy včetně dokladu o odeslání).
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2399 odst. 1 o. z.. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19. 12. 2014 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný spotřebitelský úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce v žalobě pouze nekonkrétně uvádí, že schopnost žalovaného úvěr splatit prověřil, žádné důkazy však k tomuto tvrzení nedoložil. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 4 999 Kč, jelikož žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, má povinnost vydat žalobci tuto částku jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci a uložil žalovanému uhradit žalobci částku 804 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka 1 489 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 189 Kč. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o formulářovou žalobu na vymáhání dlužného úvěru, v němž se mění pouze označení žalovaných, smluv a dlužných částek. Žalobci přitom náleží 54 % z částky 1 489 Kč, protože byl úspěšný ohledně částky 4 999 Kč (77 %) a neúspěšný ohledně částky 1 499,70 Kč (23 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).