Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 630/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný I. L. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. , uznán vinným

1/ trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. účinného do 30. 4. 2001, kterého se měl dopustit tím, že dne 12. 7. 2000 kolem 01.30 hodin v H. K., ul. S. v prostoru u domu čp. 1309, kde doprovázel J. D., se snažil ji líbat, což poškozená odmítala, proto pevně obejmul její tělo a tlačil ji dozadu, dále ji srazil na zem a opakovaně jí prsty tiskl krk, proti její vůli ji obnažil na dolní polovině těla a vykonal na ní soulož, přičemž poškozená se jeho jednání bránila tak, že se jej snažila od sebe nohama odrazit, slovně protestovala a prosila, aby ji nechal; v důsledku jednání obviněného poškozená utrpěla duševní poruchu – posttraumatickou stresovou poruchu, která měla charakter středně těžké poruchy a přetrvávala u poškozené minimálně po dobu jednoho roku,

2/ pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1, § 241 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 5. 2001, kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 7. 2001 kolem 03.00 hodin v H. K., ul. J. P., u vysokoškolských kolejí zezadu přepadl M. S., v úmyslu vykonat na ní pohlavní styk, prudkou ranou do obličeje ji srazil na zem, za vlasy ji odtáhl do prostoru mezi živý plot a garáž, zde ji držel za vlasy a opakovaně jí tloukl hlavou o zem a pěstí ji bil do obličeje, přitom jí vyhrožoval zabitím a dále se snažil ji pod prádlem osahávat na přirození, poškozená se jeho jednání bránila tím, že sebou házela, snažila se mu vytrhnout a volala o pomoc a prosila jej, aby ji nechal, v důsledku volání poškozené vyběhl z vrátnice vysokoškolských kolejí vrátný M. P. a obviněný z místa činu uprchl; poškozená utrpěla v důsledku jednání obviněného otok měkkých tkání v oblasti hřbetu nosu, dvojitou zlomeninu nosních kostí s mírným posunem úlomků a otok měkkých tkání v oblasti pravé tváře,

3/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 7. 2001 kolem 03.00 hodin na témže místě v H. K. poté, co se mu nepodařilo donutit poškozenou M. S., k pohlavnímu styku, při útěku jí odcizil na zemi ležící mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 5.173,- Kč, se kterým z místa činu utekl.

Za tyto trestné činy byl obviněný I. L. odsouzen podle § 241 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění ve výměře 5 roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené M. S. škodu ve výši 5.000,- Kč.

Obviněný I. L. i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podali proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové odvolání, přičemž z podnětu odvolání státní zástupkyně, směřujícího do výroku o trestu, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. , napadený rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině pod bodem 1/ a v důsledku toho v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu sám ve věci rozhodl tak, že v bodě 1/ rozsudku napravil neúplnost časového určení doby spáchání skutku, a dále při zohlednění námitek ze strany státního zastupitelství vyměřil obviněnému podle § 241 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem a podle § 57 odst. 2 tr. zák. trest vyhoštění ve výměře sedmi let. Odvolání obviněného I. L. bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 9. 5. 2002 /§ 139 odst. 1 písm. b), cc) tr. řádu/.

Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 26. 6. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové a dne 27. 6. 2002 obviněnému I. L. i jeho tehdejšímu obhájci Mgr. M. B.

Dne 17. 7. 2002 napadl obviněný I. L. prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Hradci Králové shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze dovoláním, směřujícím do výroku o vině i trestu. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 6. 9. 2002.

Dovolatel výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutků a na nesprávném hmotně právním posouzení jednání obviněného. Dovolatel především namítl, že pokud jde o trestný čin znásilnění pod bodem 1/ napadeného rozsudku, výpověď poškozené je značně rozporuplná, nevěrohodná a účelová, přičemž soudy obou stupňů se s těmito rozpory dostatečně nevypořádaly. Uvedené pochybnosti nastolují podle názoru obviněného otázku existence a vážnosti tvrzeného odporu poškozené vůči pohlavnímu styku s obviněným, ovšem tato otázka nebyla nikterak objasněna ani dalšími svědeckými výpověďmi. Pokud jde o pokus trestného činu znásilnění pod bodem 2/ rozsudku, soudy obou stupňů zejména dostatečně neobjasnily způsob dopravy obviněného na místo činu, stejně jako se nevypořádaly s otázkou sexuální motivace jednání obviněného. Vzhledem k tomu, že pachatel poškozenou pouze tloukl a pokus o jakýkoliv sexuální akt nebyl, vyjma výpovědi poškozené, prokázán svědeckými výpověďmi, závěr soudu o úmyslu pachatele směřujícímu k vynucení soulože při stávajícím stavu důkazů nemůže obstát, a tudíž soudy měly jednání obviněného posoudit jako trestný čin ublížení na zdraví, nikoliv jako trestný čin znásilnění. Pokud jde o trestný čin krádeže pod bodem 3/ rozsudku, podle názoru obviněného existence mobilního telefonu nebyla v rámci provedeného dokazování prokázána, když vyjma výpovědi poškozené ostatní svědecké výpovědi neopodstatňují dostatečně závěr o vině obviněného, přičemž ani odvolací soud se s touto otázkou nevypořádal. Rovněž postup odvolacího soudu, když zvýšil obviněnému výměru trestu odnětí svobody na osm a půl roku a trest vyhoštění na sedm let, není vzhledem k osobě a poměrům obviněného správný, neboť nově uložený trest je nepřiměřeně vysoký.

V petitu svého dovolání obviněný I. L. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a za podmínek § 265l tr. řádu mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 22. 7. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

K výzvě předsedy senátu ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu obviněný I. L. přípisem ze dne 25. 7. 2002 sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného I. L. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného I. L. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 9. 5. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému i jeho obhájci dne 27. 6. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 17. 7. 2002 u Krajského soudu v Hradci Králové, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení skutků, pro které bylo trestní řízení proti obviněnému vedeno a v nesprávném hmotně právním posouzení jednání obviněného. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že tyto závěry dovolatel opírá o namítané skutkové vady, když zejména odvolacímu soudu je v dovolání vytýkáno, že se dostatečně nevypořádal s rozpory ve svědeckých výpovědích.

Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V daném ohledu tedy dovolání obviněného I. L. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu § 265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného I. L., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného I. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, přičemž dovolací soud za tohoto procesního stavu nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. září 2002

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k