Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 32/2021

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 6 916 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 052 Kč, úrok z prodlení ve výši 950,26 Kč, úrok ve výši 2 821,16 Kč, úrok z prodlení z částky 4 584,25 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 4 584,25 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 864 Kč, úrok z prodlení ve výši 150,56 Kč, úrok ve výši 446,66 Kč, úrok z prodlení z částky 654,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 654,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 052 Kč, úrok z prodlení ve výši 950,26 Kč, úrok ve výši 2 821,16 Kč, úrok z prodlení z částky 4 584,25 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 4 584,25 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 864 Kč, úrok z prodlení ve výši 150,56 Kč, úrok ve výši 446,66 Kč, úrok z prodlení z částky 654,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 654,34 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 30.10.2020 u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 916 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dále žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal v obou případech zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dále žalovaný zvolil v obou případech doplňkovou službu životní pojištění ve výši 232 Kč. Celkové částky se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž v prvním případě byla poslední splátka stanovena na datum a v druhém případě na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na první smlouvu uhradil pouze částku 8 100 Kč, na druhou smlouvu 13 288 Kč. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném částky uvedené ve výroku I. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani původní věřitel nemají doklady k dispozici. Původní věřitel z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. K nařízenému jednání se dostavil žalovaný, který uvedl, že nemá v současné době peněžní prostředky na zaplacení, pracuje u právnická osoba na dobu určitou do datum. V době, kdy si bral půjčky, předkládal výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Kartu zákazníka vyplňoval zástupce společnosti, on ji podepsal. V současné době má exekuční srážky ze mzdy. Půjčky si bral na běžné výdaje, když žije s cizinkou a potřebovali zaplatit výdaje s tím spojené (zařízení pasu atd.).

3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč, která zahrnuje částku 8 000 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištění ve výši 232 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu čl. 9 3 věty druhé (správně čl. 9), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne datum podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 19 165 Kč, sociální dávky 3 900 Kč a nájem ve výši 4 393 Kč, výdaje na domácnost 6 300 Kč, splátky půjčky 800 Kč, celkem výdaje ve výši 11 493 Kč. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení, společnou domácnost s partnerkou a jednu vyživovací povinnost. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že na povinného je vedena řada exekucí.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč, která zahrnuje částku 8 000 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištění ve výši 232 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu čl. 9 3 věty druhé (správně čl. 9), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne datum podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, výměru státní podpory, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 14 019 Kč, státní podporu na bydlení ve výši 5 700 Kč, nájem ve výši 6 975 Kč a výdaje na domácnost 6 500 Kč, splátky půjčky 700 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, celkem výdaje ve výši 14 375 Kč. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení a jednu vyživovací povinnost.

5. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny v souladu s ustanovením (dále jen „ “) smlouvy o zápůjčce, na které se vztahuje i o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, doklady však nemá k dispozici. Z jiných zdrojů úvěruschopnost neprověřoval (např. výpisem z registru dlužníků, výpisem z centrální evidence exekucí), i když z karty zákazníka vyplývaly výdaje žalovaného na půjčky. To vše za situace, že domácnost byla odkázána na státní sociální dávky, případně podporu a žalobce měl jednu vyživovací povinnost. Výdaje domácnosti mohly být ověřeny výpisem z účtu. Soud má za to, že původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvách uvedené finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil v prvním případě částku 8 100 Kč a byla mu poskytnuta částka 8 000 Kč a v druhém případě zaplatil částku 13 288 Kč a byla mu poskytnuta částka 8 000 Kč je zřejmé, že na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud proto žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyně žalovala úroky do zaplacení, ačkoli ze smlouvy vyplývalo, že jistina nebude v období překračující sjednanou dobu trvání úročena.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.