Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 613/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. , jímž tento soud rozhodoval ve věci obviněných D. K., J. V. a J. E., byl obviněný J. V. uznán vinným trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák Za tyto trestné činy byl obviněnému podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. , jakož i všechna další navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věci a podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali vedle obviněného J. V. také obviněný D. K. a krajský státní zástupce, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. , kterým v bodě III. výroku odvolání obviněného J. V. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný J. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. I přes výzvu Krajského soudu v Praze, aby dovolatel odstranil rozpor mezi citací konkrétního zákonného ustanovení, o které dovolání opírá, a jeho zákonným označením /původně totiž dovolatel označil důvod dle § 265b písm. f) tr. ř./, neoznačil dovolatel zákonný důvod dovolání přesně, když neuvedl příslušný odstavec § 265b tr. ř.

Námitky, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, se týkají zejména „nesprávného posouzení skutkového stavu věci, protože tento neodpovídá provedeným důkazům. Hodnocení důkazů je v trestním řádu upraveno v § 2 odst. 6 tr. ř., jedná se o právem upravený způsob posuzování zjištěných skutečností soudem. “ Podle názoru dovolatele je hodnocení skutkového stavu právním posouzením věci ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zpochybnil věrohodnost důkazu spočívajícího v pachové identifikaci a věrohodnost výpovědí svědkyně V. a spoluobviněného E. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se dovolání zaměřilo na opakování obhajoby obviněného z dosavadního řízení, která vychází z odlišného hodnocení provedených důkazů. V tomto ohledu tedy podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nekoresponduje odůvodnění opravného prostředku s uváděným právním důvodem. Proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265j tr. ř. zamítl podané dovolání jako nedůvodné a učinil tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný J. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Obviněný J. V. ve svém dovolání správně uvedl, že jeho námitky se týkají nesprávného posouzení skutkového stavu věci. Jde jednoznačně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, se kterými dovolatel spojuje hmotně právní důsledky.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. září 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala :

JUDr. Blanka Roušalová