Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1374/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobce S. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované B. M., zastoupené advokátem, za účasti Mgr. L. H., V. S. a Mgr. M. H., všech zastoupených advokátkou, jako vedlejších účastnic na straně žalobce, a za účasti J. P., zastoupené advokátem, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o uložení povinnosti strpět průchod a průjezd vozidel, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalované a vedlejší účastnice na její straně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 4. 2002, č. j. -62, takto:

I. Dovolání se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně a vedlejšími účastnicemi na straně žalobce.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 10. 12. 2001, č. j. -53, zastavil Okresní soud v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena obci S., a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. Při zkoumání podmínek řízení dospěl k závěru, že v této věci není dána pravomoc soudu, neboť se žalobce domáhá strpění průchodu a průjezdu přes pozemky, které, jak plyne ze zprávy Obecního úřadu S., jsou součástí parcely vedené v pasportu komunikací jako veřejná účelová komunikace ve smyslu , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Svůj nárok tedy dovozuje z ustanovení zákona, a tak je podle zákona třeba postupovat podle obecných předpisů o správním řízení. Orgánem, do jehož pravomoci patří rozhodování v této věci, je podle zákona obec S., proto bylo řízení podle (dále jen „OSŘ“) zastaveno a věc postoupena tomuto orgánu.

Usnesením ze dne 18. 4. 2002, č. j. -62, potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací uvedené usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Stejně jako soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětem sporu je strpění průchodu a průjezdu přes parcelu, jež je veřejnou účelovou komunikací, ztotožnil se s jeho závěrem o nedostatku pravomoci soudu a shledal postup podle správným.

Proti tomuto usnesení podaly žalovaná a vedlejší účastnice vystupující na její straně dovolání, jehož přípustnost dovodily z ustanovení a v němž uplatnily dovolací důvod podle . Nesouhlasily s názorem, že část sporných pozemků tvořící nyní parcelu č. 2200 v kat. úz. S. je veřejnou účelovou komunikací, a v tomto směru poukázaly na sdělení Okresního úřadu v P., ze kterého je zřejmé, že Obecní úřad S. opravil svůj původní výrok tak, že uvedená parcela není vedena jako místní komunikace a není v pasportu místních komunikací zařazena. Proto ve věci měly rozhodovat soudy a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení. Dovolatelky navrhly, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání zpochybnil obsah zprávy Okresního úřadu v Prachaticích, na niž dovolatelky odkázaly, zdůraznil, že dovolatelky zaměňují dvě různé kategorie komunikací – místní a veřejnou účelovou, a ztotožnil se se závěry soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, opírá se o zákonem předvídaný dovolací důvod a obsahuje náležitosti požadované ustanovením a , přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle v celém jeho rozsahu. Poté dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že soud prvního stupně správně vyšel z toho, že předmětem sporu je průchod a průjezd po pozemku, jenž je - podle tvrzení žalobce -veřejnou účelovou komunikací. Současně oba soudy dovodily, že sporný pozemek takovouto komunikací je, a právě tento závěr dovolatelky zpochybňují. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že pro posouzení otázky, zda věc patří do pravomoci soudu, je rozhodující, jakým způsobem je předmět řízení vymezen v žalobě, tedy zda uplatněný nárok svým charakterem odpovídá . V daném případě se žalobce domáhá, aby žalované byla uložena povinnost strpět užívání sporného pozemku, přičemž své tvrzené právo opírá o existenci účelové komunikace, a to samo o sobě postačí k závěru, že tato věc nespadá do pravomoci soudů, nýbrž - ve smyslu zákona - do pravomoci silničních správních orgánů. Takto rozhodl dovolací soud například v rozsudku ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. , publikovaném v Soudních rozhledech č. 10/2000, nebo v rozsudku ze dne 15. 11. 2000 sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech č. 2/2001, případně v rozsudku ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod C 450 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, na které lze v podrobnostech odkázat. Pokud tedy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno a věc postoupena orgánu, jehož pravomoc je dána ( ), je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle zamítnuto.

Pro úplnost je třeba poznamenat, že toto rozhodnutí neznamená, že sporný pozemek skutečně je účelovou komunikací, neboť otázku jeho charakteru z hlediska § 7 odst. 1 zákona nebylo v tomto řízení vůbec možno řešit a soudy se mohly zabývat jen právní povahou uplatněného nároku. Charakter pozemku bude zkoumat až silniční správní orgán, jemuž byla věc postoupena.

Podle , , a bylo rozhodnuto, že neúspěšné dovolatelky jsou povinny nahradit žalobci náklady dovolacího řízení v částce 1.325,- Kč. Ty představuje odměna jeho právního zástupce stanovená podle , , a a snížená o 50% podle téže vyhlášky, tedy částka 1.250,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle vyhlášky č. 177/96 Sb. 75,- Kč. Vedlejším účastnicím vystupujícím na straně žalobce pak v dovolacím řízení náklady nevznikly, neboť vyjádření k dovolání, byť je podávala advokátka zastupující i vedlejší účastnice, bylo podáno pouze v zastoupení žalobce.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2002

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu