Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
5 C 41/2021-17
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 90 Kč od 14. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Třebíči.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 90 Kč od 14. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Třebíči.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 90 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku žalovaného vůči žalobci vyplývajícího z písemného uznání dluhu žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný využil dne 5. 2. 2018 u žalobce lékařskou pohotovostní službu, přičemž za toto ošetření mu vznikla povinnost zaplatit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Tento regulační poplatek byl žalovanému vyúčtován daňovým dokladem žalobce číslo se splatností do 13. 2. 2018. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci ohledně částky 90 Kč písemně uznal dne 5. 2. 2018 co do důvodu i výše. Žalovaný dosud tento poplatek žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním bez jejich účasti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování uznáním dluhu žalovaným z 5. 2. 2018, daňovým dokladem žalobce číslo výzvou žalobce z 18. 6. 2018 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že žalovaný využil dne 5. 2. 2018 u žalobce lékařskou pohotovostní službu, přičemž za toto ošetření mu vznikla povinnost zaplatit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Tento regulační poplatek byl žalovanému vyúčtován daňovým dokladem žalobce číslo se splatností do 13. 2. 2018. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci ohledně částky 90 Kč písemně uznal dne 5. 2. 2018 co do důvodu i výše.
4. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
5. Písemné uznání dluhu žalovaným z 5. 2. 2018 má všechny náležitosti platného uznání dluhu dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Má se tak za to, že ke dni uznání dluhu předmětný dluh žalovaného vůči žalobci trval. Žalovaný přitom netvrdil, že by po tomto uznání dluhu nastala nějaká právní skutečnost mající za následek částečný nebo úplný zánik jeho dluhu vůči žalobci, a žádná taková právní skutečnost nevyplývá ani z obsahu spisu. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení delší lhůty nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady právně nezastoupeného účastníka ve výši 2 x 100 Kč za výzvu žalobce zaslanou žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Jiné náklady řízení žalobci nevznikly, popřípadě nebyly žalobcem požadovány.
7. Protože žalobce byl soudem osvobozen od placení soudních poplatků, přešla v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé dle § 2 odst. 3 zákona č. 519/1991 Sb. v platném znění poplatková povinnost na žalovaného, u kterého předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nejsou splněny. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen soudní poplatek stanovený dle položky 2.1 přílohy k sazebníku soudních poplatků ve výši 400 Kč zaplatit na účet Okresního soudu v Třebíči.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.