Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 143/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleni, Slovenská republika, ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. , byl M. Š. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 15. 3. 2001 ve Z. v hotelu P., donutil násilím k dokonané souloži V. L., a to tím způsobem, že ji násilím svlékl a přes její odpor a křik ji přinutil k výše uvedené souloži, aniž by jí způsobil jakékoliv jiné poranění.

Pro tento trestný čin byl M. Š. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Zvoleni, Slovenská republika, ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. , podal M. Š. odvolání, které bylo Krajským soudem v Banské Bystrici usnesením ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , zamítnuto.

Dne 31. 7. 2002 pod sp. zn. 1369/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin znásilnění podle § 241 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný se dopustil závažného násilného trestného činu, na který i trestní zákon České republiky pamatuje vysokou trestní sazbou trestu odnětí svobody. Rovněž konkrétní okolnosti činu svědčí jeho vysoké společenské nebezpečnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík