Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 131/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zaplacení 9 778,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 616 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 616 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 162,36 Kč společně se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 1 117,76 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 525,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno jméno, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 616 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 616 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 162,36 Kč společně se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 1 117,76 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 525,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [jméno], sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 9 778,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 7. 8. 2019 s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byly obchodní podmínky, přičemž k uzavření smlouvy došlo akceptací žádosti žalované ze strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl žalované poskytnut ve výši 6 616 Kč, kdy tato částka byla dne 27. 8. 2019 převedena na účet prodejce. Žalovaná se zavázala splácet úvěr 12 měsíčními splátkami po 698 Kč, a to od 15. 9. 2019. Žalovaná však splátky nehradila řádně a dostala do prodlení s pěti měsíčními splátkami, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků ke dni 16. 1. 2020, o čemž žalobkyně žalovanou informovala přípisem ze dne 28. 1. 2020, kterým jí zároveň vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka se skládala ze splátek splatných do zesplatnění ve výši
3 490 Kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 4 243,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 124,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 60 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 210 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 650 Kč (za 3 upomínky a oznámení o okamžité splatnosti úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, ta ale ničeho neuhradila. Na příslušenství žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 7 733,76 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřily a daly tak najevo, že nemají k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Z úvěrové smlouvy č. SU číslo ze dne 7. 8. 2019, z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z Úvěrových podmínek číslo ze dne 1. 5. 2018, Sazebníku k úvěrovým podmínkám číslo ze dne 1. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne 7. 8. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru na koupi zboží č. SU číslo, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 616 Kč a žalovaná se zavázala v 12 měsíčních splátkách po 698 Kč uhradit celkem částku 8 376 Kč (včetně) s příslušenstvím. Předmětem smlouvy byla koupě zboží – mobilního telefonu. Ve smlouvě jsou uvedeny údaje žalované ohledně jejího příjmu, který tvrdila ve výši 11 000 Kč s tím, že bydlí u známých nebo příbuzných a měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Mezi své výdaje uvedla výdaje na bydlení ve výši 3 400 Kč a splátky ostatních úvěrů ve výši 3 000 Kč. Byla rozvedená a uvedla jednu vyživovací povinnost. Žalobkyně a žalovaná si dále ujednali smluvní pokutu ve výši 10% z dlužné měsíční splátky pro případ, že žalovaná měsíční splátku zcela neuhradí, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení v případě, se dostane do prodlení s třemi a více splátkami. Dle úvěrových podmínek včetně sazebníku je žalobkyně oprávněna za každou upomínku účtovat poplatek ve výši 150 Kč a za oznámení o okamžité splatnosti úvěru částku 210 Kč.
5. Z mandátní smlouvy č. U číslo ze dne 20. 5. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně, jako mandant, tuto smlouvu uzavřela se právnická osoba s.r.o., sídlem adresa, IČO, jako mandatářem. Na základě uvedené smlouvy se mandatář zavázal uzavírat jménem mandanta smlouvy o úvěru, jejichž předmětem bude poskytnutí finančních prostředků mandanta za účelem úhrady prodejní ceny zboží příp. služby vybraného klientem a specifikovaného ve smlouvě.
6. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne 27. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně uvedeného dne zaslala částku ve výši 6 616 Kč na účet bankovní účet – právnická osoba
7. Z Přehledu plateb pro smlouvu č. SU číslo ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.
8. Z oznámení o zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy číslo včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění pohledávky ke dni
16. 1. 2020, a to dopisem ze dne 28. 1. 2020.
9. Z Upomínky před žalobou ze dne 5. 8. 2020 včetně poštovní poukázky včetně podacího arch soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od data odeslání.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen,,o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.
20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z., přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 věta prvá o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že poskytla žalované úvěr ve výši 6 616 Kč. K dotazu soudu uvedla, že úvěruschopnost zkoumala před poskytnutím úvěru, a to jednak posouzením údajů sdělených žalovanou ohledně výše jejího příjmu a výdajů a dále aktivně na základě zjištění a ověření ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to i v rámci celé skupiny právnická osoba Konkrétně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech NRKI, SOLUS, registru rizikových subjektů Komerční banky = RRS, v interních databázích žalobkyně ohledně platební morálky klientů, interního Black Listu, dále v insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů MVČR, evidenci adresních míst, registru hledaných osob a centrální evidenci exekucí, přičemž v žádném registr nebyly ohledně žalované zjištěny žádné negativní informace, jež by měly bránit poskytnutí úvěru žalované. Žalovaná neměla evidovaný žádný úvěrový produkt, nebyla známa žádná negativní informace týkající se schopnosti žalované splácet. Žalobkyně tak neměla žádný důvod úvěr neposkytnout. Způsob prověřování úvěruschopnosti žalované byl ze strany žalobkyně pouze tvrzen, když k jeho prokázání nenavrhla žádný důkaz, a to ani na základě usnesení čj. 9 C 131/2021 - 10 ze dne 17. 2. 2021. Žalobkyně se při poskytnutí úvěru žalované rovněž spokojila pouze s tvrzením žalované ohledně jejího příjmu a výdajů, které ničím neověřila (resp. žádné listin y, ze kterých by byly tvrzení žalované ověřeny, soudu nedoručila). Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 11 000 Kč měsíčně s tím, že bydlí u známých nebo příbuzných a měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Není však zřejmé, zda a v jaké míře může žalovaná s příjmem 19 000 Kč disponovat. Mezi své výdaje uvedla pouze náklady na bydlení ve výši 3 400 Kč, další výdaje zde nejsou uvedeny (ostatní běžné výdaje na stravu, dopravu, léky a další běžné potřeby domácnosti či kulturu, sport). Rovněž uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, lze tedy počítat s výdaji na nezletilé dítě, jejichž výše však není do výdajů žalované zahrnuta. Lze tak mít za to, že tvrzení žalované, že krom nákladů na bydlení nemá žádné jiné měsíční výdaje, není pravdivé. Soud tak má za to, že žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalované nedostatečně.
25. Za situace, kdy je úvěrujícímu uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů. Soud z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru smlouvu č. SU číslo ze dne 7. 8. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku neplatná.
26. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
27. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.
28. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo. V případě žalované je bezdůvodným obohacením jistina úvěru, tedy částka, kterou žalobkyně za žalovanou vyplatila prodávajícímu, tj. částku 6 616 Kč, kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to společně se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
29. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohl žalobkyni vzniknout nárok na úhradu smluvených úroků, pokut ani dalších nároků opírajících se o vlastní úvěrovou smlouvu
a ji doprovázející, jichž se žalobkyně v tomto řízení domáhala. Soud proto v této části žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 525,91 Kč, přičemž tato částka představuje 35,32 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 , § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 778,36 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).