Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 475/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2001, č. j. -173, byl obviněný A. G. uznán vinným

1. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zákona, trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zákona a

2. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista,

kterých se měl dopustit jednáními popsanými ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Podle § 234 odst. 1 tr. zákona s použitím § 42 odst. 1 tr. zákona byl za tato jednání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2001, č. j. -192, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil k odvolání obviněného shora označený rozsudek soudu I. stupně, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona a § 42 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona rozhodl o zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne 3. 12. 2001, tj. dnem vyhlášení.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Teplicích dne 13. 2. 2002 dovolání z důvodů uvedených v a g) tr. řádu (po novele ), jímž namítá, že v řízení nebylo dokázáno, že by obžalovaný svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu loupeže, že přípravné řízení nebylo provedeno v souladu se zásadou práva obviněného na obhajobu a že došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc krajskému soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu ( ), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí odvolacího soudu, však bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 3. 12. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu (i jeho novel) se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až novelou tr. řádu provedenou účinnou od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen.

Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š v. r.

Za správnost vyhotovení:

Jitka Juránková

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2002 o dovolání obviněného A. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2001, č. j. -173, byl obviněný A. G. uznán vinným

1. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zákona, trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zákona a

2. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista,

kterých se měl dopustit jednáními popsanými ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Podle § 234 odst. 1 tr. zákona s použitím § 42 odst. 1 tr. zákona byl za tato jednání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2001, č. j. -192, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil k odvolání obviněného shora označený rozsudek soudu I. stupně, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona a § 42 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona rozhodl o zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne 3. 12. 2001, tj. dnem vyhlášení.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Teplicích dne 13. 2. 2002 dovolání z důvodů uvedených v a g) tr. řádu (po novele ), jímž namítá, že v řízení nebylo dokázáno, že by obžalovaný svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu loupeže, že přípravné řízení nebylo provedeno v souladu se zásadou práva obviněného na obhajobu a že došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc krajskému soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu ( ), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí odvolacího soudu, však bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 3. 12. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu (i jeho novel) se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až novelou tr. řádu provedenou účinnou od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen.

Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š