Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 14/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 250 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 297,30 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 3 250 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 042,75 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72% ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 463,42 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 951,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 350 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 539,77 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 8 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 335,61 Kč a nadále běžícím ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 115,65 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 250 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 297,30 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 3 250 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 042,75 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72% ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 463,42 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 951,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 350 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 539,77 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 8 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 335,61 Kč a nadále běžícím ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 115,65 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 27 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 6. 10. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 13. 2. 2018. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 8 201,83 Kč na jistině, na dlužném poplatku 2 448,17 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 042,75 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 760,72 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřel žalovaný dne 29. 1. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 3. 2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 13. 2. 2018. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 10 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku a na dlužném poplatku za životní pojištění celkem 6 350 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 335,61 Kč a nadále běžícího ve výši 19,31% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 655, 42 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 11. 2019.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu doručenou mu na adresu trvalého bydliště uvedenou v evidenci obyvatel v době odeslání výzvy nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 6. 10. 2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 7 400 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem 6 750 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 2. 2018.
6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 5. 10. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a jako další příjem uvedl 15 500 Kč, kdy tento příjem označil jako příjem manželky. Bydlí v nájmu a má dvě nezaopatřené děti. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 11 500 Kč, dále hradí splátky exekuce ve výši 5 000 Kč a jeho výdaje na domácnost a osobní výdaje činí celkem 12 000 Kč.
7. Z druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 29. 1. 2018, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 8 000 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 1. 2018, včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši 1 650 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 13. 2. 2018.
8. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 29. 1. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je nadále zaměstnán jako dělník. Jeho čistý měsíční příjem poklesl na 14 000 Kč. Bydlí v nájmu a má dvě nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení na téže adrese poklesly na 3 000 Kč měsíčně, dále hradí splátky předchozích úvěrů ve výši 1 350 Kč a jeho osobní výdaje činí 7 000 Kč, náklady na exekuci již neuvádí.
9. Žalovaný tak měl právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku cca 1 200 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy 1 200 Kč měsíčně. Zda právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, že exekuce, kterou splácel žalovaný v době poskytnutí 1. půjčky splátkou 5 000 Kč měsíčně (viz Karta zákazníka ze dne 5. 10. 2017), redy tři měsíce před poskytnutí druhé půjčky,není zřejmé. Výše všech těchto splátek se však v kartě zákazníka zpracované při poskytnutí shora uvedených úvěrů ve výdajích žalovaného neprojevila.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019.
11. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelském úvěru číslo číslo uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím každého jednotlivého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovaným. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí tří měsíců jsou uváděny žalovaným zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
26. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek a z pracovních smluv (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila, ač je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uchovávat doklady na základě nichž byla posuzována úvěruschopnost spotřebitele po dobu 5 let. Z karet zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení žalovaného nejprve činily 11 500 Kč měsíčně, že žalovaný má bydlet v nájmu, avšak o tři měsíce později žalovaný uvádí, že náklady na bydlení činí pouze 3 000 Kč, ač stále bydlí na téže adrese. Zároveň v každém jednotlivém případě žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s partnerkou a dvěma nezaopatřenými děti. Jakým způsobem byly posouzeny výdaje na živobytí čtyř osob žalobkyně ani netvrdí, tím méně prokazuje. Zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala, zda došlo před poskytnutím druhého úvěru k úhradě exekučně vymáhané pohledávky, rovněž v řízení nevyplynulo. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by před poskytnutím každého z úvěrů prověřovala úvěrovou a platební historii žalovaného, prověřila exekuční rejstřík, insolvenční rejstřík, učinila dotaz do databází klientských informací (např. SOLUS, NRKI). Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech úvěrů, a zejména pak před poskytnutím posledního úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
27. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 7. 2017 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.
30. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 10. 2017 v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil celkem 6 750 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 3 250 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 297,30 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 9 % ročně z částky 3 250 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (výrok I.).
31. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 1. 2018 v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 1 650 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 8 350 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 539,77 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 9,75% ročně z částky 8 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (výrok III.).
32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).
33. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).