Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 14/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 250 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 297,30 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 3 250 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 042,75 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72% ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 463,42 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 951,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 350 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 539,77 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 8 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 335,61 Kč a nadále běžícím ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 115,65 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 250 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 297,30 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 3 250 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 042,75 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72% ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 463,42 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 951,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 350 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 539,77 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 8 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 335,61 Kč a nadále běžícím ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 115,65 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 27 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 6. 10. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 13. 2. 2018. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 8 201,83 Kč na jistině, na dlužném poplatku 2 448,17 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 042,75 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 760,72 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 8 201,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřel žalovaný dne 29. 1. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 3. 2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 13. 2. 2018. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 10 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku a na dlužném poplatku za životní pojištění celkem 6 350 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 335,61 Kč a nadále běžícího ve výši 19,31% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 655, 42 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 11. 2019.

Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „ “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu doručenou mu na adresu trvalého bydliště uvedenou v evidenci obyvatel v době odeslání výzvy nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 6. 10. 2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 7 400 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem 6 750 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 2. 2018.

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 5. 10. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a jako další příjem uvedl 15 500 Kč, kdy tento příjem označil jako příjem manželky. Bydlí v nájmu a má dvě nezaopatřené děti. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 11 500 Kč, dále hradí splátky exekuce ve výši 5 000 Kč a jeho výdaje na domácnost a osobní výdaje činí celkem 12 000 Kč.

7. Z druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 29. 1. 2018, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 8 000 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 1. 2018, včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši 1 650 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 13. 2. 2018.

8. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 29. 1. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je nadále zaměstnán jako dělník. Jeho čistý měsíční příjem poklesl na 14 000 Kč. Bydlí v nájmu a má dvě nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení na téže adrese poklesly na 3 000 Kč měsíčně, dále hradí splátky předchozích úvěrů ve výši 1 350 Kč a jeho osobní výdaje činí 7 000 Kč, náklady na exekuci již neuvádí.

9. Žalovaný tak měl právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku cca 1 200 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy 1 200 Kč měsíčně. Zda právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, že exekuce, kterou splácel žalovaný v době poskytnutí 1. půjčky splátkou 5 000 Kč měsíčně (viz Karta zákazníka ze dne 5. 10. 2017), redy tři měsíce před poskytnutí druhé půjčky,není zřejmé. Výše všech těchto splátek se však v kartě zákazníka zpracované při poskytnutí shora uvedených úvěrů ve výdajích žalovaného neprojevila.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019.

11. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelském úvěru číslo číslo uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím každého jednotlivého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovaným. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí tří měsíců jsou uváděny žalovaným zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

26. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek a z pracovních smluv (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila, ač je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uchovávat doklady na základě nichž byla posuzována úvěruschopnost spotřebitele po dobu 5 let. Z karet zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení žalovaného nejprve činily 11 500 Kč měsíčně, že žalovaný má bydlet v nájmu, avšak o tři měsíce později žalovaný uvádí, že náklady na bydlení činí pouze 3 000 Kč, ač stále bydlí na téže adrese. Zároveň v každém jednotlivém případě žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s partnerkou a dvěma nezaopatřenými děti. Jakým způsobem byly posouzeny výdaje na živobytí čtyř osob žalobkyně ani netvrdí, tím méně prokazuje. Zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala, zda došlo před poskytnutím druhého úvěru k úhradě exekučně vymáhané pohledávky, rovněž v řízení nevyplynulo. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by před poskytnutím každého z úvěrů prověřovala úvěrovou a platební historii žalovaného, prověřila exekuční rejstřík, insolvenční rejstřík, učinila dotaz do databází klientských informací (např. SOLUS, NRKI). Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech úvěrů, a zejména pak před poskytnutím posledního úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 7. 2017 je ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatná.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 10. 2017 v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil celkem 6 750 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 3 250 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 297,30 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 9 % ročně z částky 3 250 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (výrok I.).

31. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 1. 2018 v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 1 650 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 8 350 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 539,77 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 9,75% ročně z částky 8 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (výrok III.).

32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).

33. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle , , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).