Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 492/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. M. V. a Z. V., oba zastoupeni JUDr. Martou Ustrnulou, advokátkou se sídlem Praha 9, Boušova 792, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2007, č.j. -278, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2006, č.j. -223, a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 7. 2004, č.j. -189, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a doplněnou dne 13. 7. 2007 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi byla porušena jejich základní práva vyplývající z a d a dále z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní stížnost podaná pouze stěžovatelem Ing. M. V. a směřující proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně byla Ústavnímu soudu doručena ještě před vydáním rozhodnutí Nejvyššího soudu. Po jeho vydání se ke stížnosti v zachované lhůtě připojila i stěžovatelka Z. V., přičemž stěžovatelé navrhují zrušení všech v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelům i ostatním účastníkům řízení známy.

Ústavní stížnost popisuje řízení před nalézacím a odvolacím soudem, opakuje i argumentaci zde použitou, přičemž v momentech, kde se právní názor soudů liší od právního názoru stěžovatelů, označují stěžovatelé postup soudů za chybný. Ve výsledku měly tyto chyby způsobit zásah do základních práv stěžovatelů na spravedlivý proces a vlastnictví, neboť jejich vlastnickému právu nebyla poskytnuta efektivní ochrana. Ústavní stížnost je svým charakterem vyjádřením nesouhlasu a nepřijetí závěrů, ke kterým dospěly obecné soudy. To však samo o sobě neznamená, že tyto závěry jsou nesprávné, stejně jako to nemůže způsobit porušení základních práv stěžovatelů. Jejich věc byla soudy řádně projednána, porušení základních práv je stěžovateli v podstatě spatřováno pouze v tom, že se soudy neztotožnily s jejich argumentací. Stěžovatelé opakují námitky, kterými odůvodnili již své odvolání i dovolání, a odvolací i dovolací soud na ně reagovaly. Tyto námitky jsou znovu zopakovány i v doplnění ústavní stížnosti, kterým bylo navrženo zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stěžovatelé uvádějí, že si jsou vědomi faktu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Způsob, jakým je ústavní stížnost koncipována, však Ústavní soud do této role staví, neboť stěžovatelé žádají revizi rozhodnutí z týchž hledisek, ze kterých již byla jejich věc prověřena odvolacím i dovolacím soudem a to s naprosto shodným výsledkem.

Na tomto místě Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

). V této souvislosti Ústavní soud v souladu se svou konstantní judikaturou (srov. např. nález

sp. zn.

) konstatuje, že rozdílný názor na interpretaci "jednoduchého" práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu y (viz rozhodnutí ve věci

sp. zn.

).

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu