Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 803/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.875,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-jih (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. června 2000, č. j. -31, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit „byt 2+1 s příslušenstvím, I. kategorie, v domě č. 306 v M., Z. ul., v I. patře domu“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) do patnácti dnů od poskytnutí přístřeší. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. listopadu 2000, č. j. -42, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalovaný podal u právního předchůdce žalobce (Jednotného zemědělského družstva „R. h.“ se sídlem v M.) členskou přihlášku s datem 24. června 1980, a že dne 20. srpna 1980 s ním byla uzavřena dohoda o pracovních podmínkách s nástupem do práce dne 1. srpna 1980 na funkci automechanika – opraváře zemědělských strojů. Současně zjistily, že v návaznosti na rozhodnutí o přidělení předmětného bytu ze dne 19. listopadu 1987 byla se žalovaným dne 1. prosince 1987 uzavřena dohoda o odevzdání a převzetí bytu, v níž se účastníci kromě jiného rovněž dohodli, že se zánikem členství v družstvu zanikne i právo užívat předmětný byt, a že žalovaný nezruší po dobu nejméně 10 let od podpisu dohody jednostranně své členství v družstvu (s výjimkou tam uvedenou). Dále rovněž zjistily, že dohodou ze dne 11. března 1992 bylo ukončeno členství žalovaného v družstvu k témuž dni. Z uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalovanému vzniklo právo osobního užívání bytu (posléze právo nájmu bytu) na dobu určitou, tj. na dobu trvání jeho členského poměru v družstvu, obnovované od 11. března 1992 (po skončení členského poměru žalovaného v družstvu) za podmínek upravených v ustanovení , , v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Žalobě na vyklizení bytu, uplatněné u soudu dne 3. dubna 2000, vyhověl se zdůvodněním, že v důsledku takto podané žaloby se již právo nájmu bytu neobnovilo a od 11. března 2000 užívá žalovaný byt bez právního důvodu. Naproti tomu odvolací soud dovodil, že žalovanému svědčí právo nájmu bytu na dobu neurčitou a proto předmětný byt dosud užívá na základě práva nájmu bytu a nikoliv bez právního důvodu, jak dovodil soud prvního stupně. Šlo-li totiž v daném případě o členský poměr na dobu neurčitou, pak ujednání, že právo osobního užívání (posléze právo nájmu) bytu se sjednává na dobu trvání členského poměru žalovaného v družstvu, nezakládá nájem na dobu určitou, jak odvolací soud dovodil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 1998, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Prostřednictvím užitého dovolacího důvodu zpochybnil právní závěr, že žalovaný (i po 11. březnu 2000) předmětný byt užívá na základě práva nájmu bytu a nikoliv bez právního důvodu. V této souvislosti uvedl, že vázanost zániku práva osobního užívání (práva nájmu) bytu na dobu trvání členského poměru lze – při sjednané podmínce jednostranného nezrušení členství ze strany žalovaného po dobu 10 let od podpisu dohody o odevzdání a převzetí bytu a tudíž při změně členského poměru žalovaného v družstvu z doby neurčité na dobu určitou, tj. na dobu deseti let (konkrétně do 1. prosince 1997) – pokládat za nájem na dobu určitou. V naznačených souvislostech zmínil rovněž ustanovení , , ve znění před novelou provedenou , týkající se zániku práv a povinností uplynutím doby, na níž byly omezeny, a ustanovení téhož zákona o možnosti vázat vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti na splnění podmínky. Šlo-li v daném případě o členský poměr na dobu určitou (do 1. prosince 1997) a bylo-li právo osobního užívání (po transformaci právo nájmu) bytu omezeno na dobu trvání členského poměru, pak toto právo zaniklo se zánikem členství žalovaného v družstvu. Vzhledem k uvedenému pokládá žalobce odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, sp. zn. , za nepřípadný. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry, které odvolací soud přijal s odkazem citované na rozhodnutí Nejvyššího soudu, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. listopadu 2000, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a odst. 2 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Napadený rozsudek byl proto podle a 3 přezkoumán v jeho měnícím výroku o věci samé, přičemž dovolací soud byl vázán uplatněným dovolacím důvodem i jeho obsahovou konkretizací. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v a k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a b/ ); zmíněné vady však namítány nebyly a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v rámci citovaného dovolacího důvodu o posouzení správnosti právního závěru, že žalovanému svědčí právo nájmu bytu na dobu neurčitou a proto předmětný byt dosud užívá na základě práva nájmu bytu a nikoliv bez právního důvodu. Nejdříve však bude zapotřebí vyřešit svou povahou předběžnou právní otázku, totiž otázku, zda na základě ujednání, obsaženého v dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. prosince 1987, se členský poměr žalovaného v družstvu změnil z doby neurčité na dobu určitou (do 1. prosince 1997), jak míní žalobce, anebo zda i poté šlo o členský poměr na dobu neurčitou, jak dovodil odvolací soud.

V době, kterou je zapotřebí sledovat pro účely řešení otázky členského poměru žalovaného v družstvu, tj. v roce 1980 a v roce 1987, platil , o zemědělském družstevnictví (v roce 1987 ve znění ), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1976 ( ) a byl zrušen ke dni 1. července 1988 ( ve spojení s ustanovením pol. 1. ). Z ustanovení (ve znění před i po novele provedené ) vyplývalo, že nebylo-li sjednáno něco jiného, mělo se za to, že tato dohoda (dohoda o pracovních podmínkách) byla uzavřena na dobu neurčitou.

Rozhodujícím skutkovým zjištěním, jež bylo významné pro právní posouzení charakteru členského poměru žalovaného v družstvu, bylo zjištění o obsahu dohody o pracovních podmínkách ze dne 20. srpna 1980. Protože uvedená dohoda neobsahovala žádné ujednání, týkající se délky členského poměru žalovaného v družstvu, byla – vzhledem k ustanovení – uzavřena na dobu neurčitou (šlo o členský poměr na dobu neurčitou). Ujednání, obsažené v dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. prosince 1987, tj. ujednání, že žalovaný nezruší (s výjimkou tam uvedenou) jednostranně členství v družstvu po dobu nejméně 10 let od podepsání této dohody, nebylo způsobilé vyvolat právní následek v podobě změny stávajícího členského poměru žalovaného v družstvu (změnit členský poměr z doby neurčité na dobu určitou). Je tomu tak proto, že vůle účastníků tam projevená, k vyvolání takového právního následku nesměřovala; šlo zde o pouhý závazek žalovaného, akceptovaný právním předchůdcem žalobce, tj. závazek, že existující členský poměr na dobu neurčitou – vzhledem k přidělení předmětného bytu – jednostranně nezruší (s výjimkou tam uvedenou) po dobu nejméně 10 let od podpisu uvedené dohody. Lze uzavřít, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 20. srpna 1980 dohodu o pracovních podmínkách na dobu neurčitou (žalovanému vznikl členský poměr na dobu neurčitou) a o zmíněný členský poměr šlo i po uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. prosince 1987. Byl-li při existenci členského poměru na dobu neurčitou v dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. prosince 1987 zánik práva osobního užívání (později práva nájmu) bytu vázán na zánik členství žalovaného v družstvu, uplatní se, jak správně dovodil již odvolací soud, právní závěr, přijatý Nejvyšším soudem České republiky v rozsudku ze dne 30. září 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 99 v sešitě č. 10 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, tj. závěr, že smlouvou o nájmu bytu, uzavřenou na dobu trvání pracovního poměru nájemce, který byl sjednán na dobu neurčitou, se nezakládá nájem na dobu určitou. Ani v projednávané věci totiž nemá dovolací soud důvodu se od uvedeného právního závěru odchýlit; přitom je v daných souvislostech nerozhodné, že v citovaném rozhodnutí šlo o právo nájmu bytu ve spojení s pracovním poměrem a v projednávané věci jde o právo osobního užívání bytu, transformované až ke dni 1. ledna 1992 na právo nájmu bytu, ve spojení s poměrem členským. S přihlédnutím k řečenému lze za správný pokládat rovněž závěr, že žalovanému dosud svědčí právo nájmu bytu na dobu neurčitou a proto předmětný byt užívá na základě práva nájmu bytu a nikoliv bez právního důvodu. Dovolací důvod podle tak nebyl uplatněn důvodně.

Jelikož se žalobci správnost napadeného rozhodnutí prostřednictvím užitého dovolacího důvodu podle zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání ( ) - dovolání jako nedůvodné zamítl ( , věta první a odst. 5 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce (dovolatel) nebyl v dovolacím řízení úspěšný a procesně úspěšnému žalovanému vznikly náklady v souvislosti s vyjádřením k dovolání, jež sepsal advokát.

Protože v projednávané věci bylo dovolací řízení zahájeno dne 13. února 2001 (podáním dovolání - srov. ve spojení s ), tj. po 1. lednu 2001, kdy nabyl účinnosti , určuje se výše odměny za zastupování žalovaného advokátem podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Jelikož neupravuje nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. , ve znění pozdějších předpisů), rozhodl dovolací soud o náhradě hotových výloh zástupce žalovaného podle , ve znění pozdějších předpisů.

Dovolací náklady řízení žalovaného činí 3.800,- Kč ( , ) a 75,- Kč – náhrada hotových výdajů advokáta – podle a 3 , ve znění pozdějších předpisů. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že snížení sazby odměny o 50 % ve smyslu se v daném případě neuplatní, protože jde o dva úkony právní služby (nikoliv o úkon jediný, jak předpokládá citované ustanovení), a to převzetí a příprava zastoupení ( , ve znění pozdějších předpisů) a vyjádření k dovolání ( , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 1. srpna 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu