Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 458/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , byl obviněný R. Ž. uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. , pozměněný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to 1 střihače svorníků a 1 sekyry. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. , pozměněný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímtéž rozsudkem byli odsouzeni pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., obvinění R. J. a P. H.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění R. Ž. a R. J., manželka obviněného P. H. Š. H. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Usnesení bylo obviněnému R. Ž. doručeno dne 6. 2. 2002 a jeho obhájci dne 1. 2. 2002.

Proti konstatovaným soudním rozhodnutím podal obviněný R. Ž. prostřednictvím svého obhájce s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. dne 3. 4. 2002 dovolání, které bylo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu doručeno dne 29. 7. 2002. Z důvodů v mimořádném opravném prostředku podrobně uvedených obviněný jednak namítá, že se trestných činů, za něž byl odsouzen, nedopustil a že soudy uvěřily nepravdivým důkazům. Podle názoru obviněného nepodařilo se prokázat skutečnosti, které by jej usvědčovaly ze spáchání zmíněných trestných činů. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. , i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru není dovolání přípustné, protože směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu provedené Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle tr. ř. odmítl a aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované trestní věci obviněného R. Ž. není dovolání přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu ( ), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 31.12. 2001 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení ( a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 22. 11. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002, byť dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Ž. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v Praze ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k