Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2055/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 11. 9. 1998 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle ustanovení rozvazuje pracovní poměr výpovědí pro závažné porušení pracovní kázně. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobkyně „neplnila pokyny ředitele školy k zajištění výuky a řádného chodu školy v době od 28.8. do 11.9.1998“, čímž porušila ustanovení , a b) , a „došlo tak zároveň k porušení článku 6 a Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení č.j. -42“. Uvedl dále, že „neplnění pracovních povinností nelze ospravedlňovat stávkou, neboť v tomto případě vzhledem k ustanovení Hlavy čtvrté Čl. 27 odst. 4d neslouží k ochraně hospodářských, sociálních a kulturních práv“, a že „stávkou nelze vymáhat, kdo bude nebo nebude ředitelem školy, neboť jeho jmenování a odvolání je upraveno zvláštními zákonnými předpisy“ .

Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 11.9.1998 je neplatná a že pracovní poměr trvá. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uvedená výpověď je nekonkrétní (není z ní zřejmé, „jaké úkoly odmítla plnit a jaká opatření bylo nutno přijmout“) a že je navíc účelová; tvrdí, že na pracovišti byla, účastnila se však stávky, a že žalovaný, ačkoliv nesouhlasil s jednáním žalobkyně, nepodal „žalobu proti stávce jako neoprávněné“.

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 28. 4. 1999, č. j. -31, určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobkyni dne 11. 9. 1998 je neplatná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.000 Kč,-. Dospěl k závěru, že dopis žalovaného ze dne 11.9.1998 nesplňuje formální náležitosti výpovědi z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 44 zák. práce, neboť popis skutku, v němž je spatřováno závažné porušení pracovní kázně, je nedostatečný a nekonkrétní („omezuje se pouze na neplnění pokynů ředitele školy k zajištění výuky a řádného chodu školy, aniž by tyto pokyny byly blíže specifikovány“); tím, zda se žalobkyně vytýkaného porušení pracovní kázně dopustila, se již nezabýval.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.1999, č. j. -41, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytknul, že „vycházel nesprávně z aplikace ustanovení , o kolektivním vyjednávání“ a že „po skutkové stránce neposuzoval opodstatněnost důvodů uvedených ve výpovědi z pracovního poměru“. Uložil mu, aby se zabýval oprávněností tvrzení, že „žalobkyně ve výpovědi uvedených dnech odmítla konat přímou vyučovací činnost a další práce ve výpovědi uvedené“, a aby zvážil, „zda tímto způsobem porušila pracovní kázeň“, jak předpokládá ustanovení zák. práce. Protože žalobkyně odůvodňuje svou nečinnost na pracovišti účastí na stávce, je třeba předběžně posoudit, zda se jednalo o stávku přípustnou podle ústavního práva, případně mezinárodních norem.

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29.11.2000, č.j. -60, znovu určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobkyni dne 11. 9. 1998 je neplatná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.000 Kč,-. I po doplnění dokazování podle pokynů odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně - ze stejných důvodů jako v rozsudku ze dne 28.4.1999 - k závěru, že dopis žalovaného ze dne 11.9.1998 nesplňuje formální náležitosti výpovědi z pracovního poměru.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.6.2001, č.j. -78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzovaná výpověď z pracovního poměru nesplňuje formální náležitosti výpovědi ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zák. práce, neboť v ní chybí skutkové vymezení výpovědního důvodu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které podáním ze dne 29.11.2001 (doručeným soudu prvního stupně dne 3.12.2001) vzal zpět.

Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) podle ustanovení věty druhé (ve znění účinném do 31.12.2000 - srov. bod 17. Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dovolací řízení zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2002

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu