Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 252/2001

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Napadeným usnesením odmítl Vrchní soud v Olomouci odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 14. ledna 1997, čj. -26 (ve znění opravného usnesení ze dne 5. října 1999, čj. -87), kterým Krajský obchodní soud v Ostravě ponechal v platnosti jím vydané směnečné platební rozkazy ze dne 22. července 1996, čj. 2 Sm 295/96-9 a čj. -10. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek byl žalovanému doručen uložením na poště v pondělí 3. února 1997, takže odvolání podané na poště teprve 21. února 1997 je (se zřetelem k ustanovením a - dále též jen „”) opožděné ( ).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, namítaje, že rozsudek mu byl účinně doručen až 6. února 2002 a odvolání proto bylo včasné. Konkrétně uvádí, že v době doručování se v místě doručení nezdržoval, neboť zde již od března 1996 nebydlí, a to jednak z důvodu neobyvatelnosti nemovitosti a dále z toho důvodu, že denně opatruje svoji bezmocnou maminku T. D., bytem v H. 38, okres P.; podmínky náhradního doručení podle tak nebyly splněny. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dne 6. února 2002 došlo Nejvyššímu soudu sdělení žalobkyně, že pohledávku, jež je předmětem tohoto sporu, postoupila K. b. P., s.p.ú., se sídlem v P. 7, J. 438/2, IČ …, (jejímž právním nástupcem je Č. k. a., se sídlem v P. 7, J. 438/2, IČ …) a navrhla „vstup K. b. P., s.p.ú. na místo žalobkyně ve smyslu ustanovení “ Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že k procesnímu nástupnictví v tomto sporu nedošlo. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. června 2001, č. …., žalobkyně K. b., s.p.ú. postoupila pohledávku za společností T., s.r.o. v B., se sídlem v B. 7, PSČ …, zajištěnou mimo jiné dvěma biancosměnkami vlastními, které vystavil žalovaný. Vzhledem k tomu, že v tomto sporu je uplatňován právě nárok z výše uvedených dvou směnek, zabýval se soud především tím, zda Č. k. a. je oprávněnou ze směnek a uzavřel, že není. Jak vyplývá z vyjádření žalobkyně a Č. k. a. založených ve spise, nedošlo mezi nimi k indosaci a předání výše uvedených směnek, a tedy ani k převodu práv a povinností z nich. Proto dovolací soud jednal i nadále s Č. s., a.s. jako se žalobkyní.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Dovolání podle obsahu zahrnuje kritiku správnosti závěru odvolacího soudu o opožděnosti dovolání; dovolatel tedy tvrdí, že je dán dovolací důvod podle

Podle , nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle obsahu spisu byl první pokus o doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému na adresu B. 7, PSČ …, učiněn 30. ledna 1997 (č.l. 27) a po výzvě byl bezvýsledně opakován dne 31. ledna 1997, kdy byla písemnost (s účinky doručení dnem 3. února 1997) uložena na poště; žalovaný písemnost posléze převzal osobně dne 6. února 1997.

Žalobce nabídl dovolacímu soudu k důkazu (srov. , větu první, ) potvrzení Obecního úřadu B. ze dne 28. února 2001, potvrzení Obecního úřadu H. ze dne 14. února 2001, prohlášení T. D. ze dne 16. února 2001 a výslech svědků A. K. a F. D..

Podmínkou, bez které závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou neobstojí, je, že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručení zdržuje (srov. , větu první, ).

K prokázání důvodů dovolání bylo provedeno dokazování výslechem svědků a listinami.

Z výpovědí svědků A. K. a F. D. soud shodně zjistil, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně (tj. 30. ledna 1997) se žalovaný na adrese B. 7, PSČ …, nezdržoval z důvodu, že výše označená nemovitost nebyla v zimním období obyvatelná. Oba svědkové v tom směru vypovídali zcela přesvědčivě. Zjištění, že se žalovaný v době doručování rozsudku na uvedené adrese nezdržoval, soud učinil také z potvrzení Obecního úřadu H. a Obecního úřadu B. a z prohlášení matky žalovaného; ve všech označených listinách se přitom uvádí, že tento stav trval již od listopadu 1996..

Z toho lze učinit závěr, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro náhradní doručení zkoumané písemnosti ke dni 3. února 1997. Odtud plyne, že za den doručení písemnosti je nutno považovat až 6. února 1997, kdy dovolatel převzal na poště. Dovolání podané na poště 21. února 1997 (srov. ) je proto z hlediska běhu odvolací lhůty ( ) včasné. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku včasnosti dovolání ( ). Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, 2 a 5 ).

Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (, věta druhá, ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. července 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v. r.

předsedkyně senátu